"Americký podíl na globální moci se z každého pohledu zmenšil," uvádí zpráva. "Doma Barack Obama vedl kampaň pod heslem ´ano, můžeme´, ale na mezinárodní scéně bude moci ve stále větší míře říkat ´ne, nemůžeme´," tvrdí zpráva.

Připomíná, že model amerického "soukromého kapitalismu" je po finanční krizi na ústupu, zatímco se více prosazuje "státní kapitalismus". Stejně tak války v Iráku a Afghánistánu ukázaly omezení americké vojenské moci a potřeba řešit řadu domácích problémů omezí kapacitu administrativy Baracka Obamy pro zahraniční politiku.

Proměnlivé koalice

Ale samotný zájem ve světě o "historickou volbu" Baracka Obamy i jeho tendence k mezinárodní spolupráci naznačují, že Spojené státy se mohou stále efektivně prosazovat na mezinárodní scéně, pokud budou klást důraz na získávání spojenců, konstatuje IISS. V narážce na slogan předcházející americké vlády, která získávala spojence pro válku v Iráku do "koalice ochotných", zpráva uvádí, že Obama bude muset sestavovat "koalice relevantních", tedy zemí, které hrají v dané záležitosti významnou úlohu a mají podobné zájmy.

Příkladem tohoto "minilateralismu" je podle IISS skupina největších ekonomik světa G20, jejíž vliv vzrostl po světové krizi, nebo ad hoc sestavované skupiny zemí scházejících se k řešení problémů kolem změny klimatu. To samé platí i pro řešení regionálních problémů. V případě izraelsko-palestinského konfliktu IISS tvrdí, že vytvoření palestinského státu a dohoda mezi oběma stranami by sice nepřinesla okamžitě mír, ale poskytla by Izraeli legitimitu v řadě arabských zemí, které by mohly Izrael podpořit například v otázce íránského jaderného programu.

Pokud jde o vztahy s Ruskem, pragmatický Obamův přístup zvýrazňuje možnost spolupráce ve dvou strategických oblastech - omezování jaderných arzenálů a íránský jaderný program, uvádí studie.

Připouští, že mezi oběma státy zůstávají v některých případech nepřekonatelné rozpory. Americko-ruské vztahy by se prý mohly opět zhoršit, kdyby Rusové došli k závěru, že pomáhají Washingtonu ve věcech, na nichž Američanům záleží - v Íránu, Severní Koreji a při zásobování Afghánistánu -, a nic za to nezískávají v regionálních otázkách, jež jsou pro Moskvu citlivé, jako je bezpečnostní uspořádání v Evropě a protiraketová obrana.