Článek
Ztráta práce hraje roli v řadě případů masových vražd. O místo kvůli špatné angličtině přišel jednačtyřicetiletý Jiverly Voong, který minulý pátek postřílel 13 lidí v imigračním středisku v Binghamtonu na západě USA, kde se učil anglicky. Tam se nakonec zastřelil. [celá zpráva]
O práci přišel i osmadvacetiletý Michael McLendon, který zabíjel na začátku března. Zastřelil svou matku a psy, dům zapálil a pak se vydal vraždit i do dvou dalších měst podél hranice s Floridou. Nakonec v kovodílně, kde kdysi pracoval a která byla od jeho domova vzdálená necelých 40 kilometrů, zbraň obrátil proti sobě.[celá zpráva]
Víkendová přestřelka u Pittsburghu, při které byli zabiti tři policisté, nesouvisela s hospodářskou krizí, ale znovu šlo o rozhněvaného muže, který se tentokrát obával, že nová americká vláda omezí svobodu nosit zbraň. Dostupnost zbraní pro širokou veřejnost je ovšem jedním z faktorů, které umocňují riziko agresivní ventilace osobních problémů.
Masová vražda se stává běžnou zprávou
Stanice MSNBC upozorňuje, že se zvýšenou frekvencí podobných případů přestává být termín masová vražda něčím neobvyklým a stává se běžnou součástí zpráv.
Kriminalista Jack Levin zmiňuje jeden fakt, který spojuje všechny případy - tím je pomsta. Pomsta hrála hlavní roli i v sobotní vraždě pěti dětí ve státě Washington. [celá zpráva]
Stejně tak byla pomsta důvodem běsnění v klinice pro seniory v Carthage v Severní Karolíně, kde Robert K. Stewart zabil sedm pacinetů a ošetřovatele. [celá zpráva]
Levin ale dodává, že tito lidé nejednají přímočaře. Voong nešel zabít svého šéfa, který ho propustil, ale zaútočil v místě, kde ho učili anglicky.
Typický masový vrah
Podle Fox je typickým masovým vrahem muž ve středním věku, většinou bez předchozího záznamu v rejstříku, obvykle běloch, který se neléčil na psychiatrii. Samozřejmě to je jen model. Realista je vždy trochu jiná.
Střelec s Pittsburgu, který zavolal policisty a pak je zabíjel, měl na sobě neprůstřelnou vestu, takže chtěl přežít. Voong podle analýzy dopisu na rozloušenou trpěl paranoidními bludy a Stewart bral léky na nervy.
James Alan Fox zdůrazňuje, že se masoví vrazi liší od sériových, kteří chtějí pokračovat co nejdelší dobu ve vraždění a nedat se chytit. Naopak masoví vrazi už počítají, že zemřou a chtějí s sebou vzít co nejvíce lidí. Jde tedy opět o druh msty.
Klíčem je neúspěch a osamělost
Profesor James Alan Fox zmiňuje pocit neúspěchu těchto lidí. "Americká sen se stává noční můrou," říká, protože se jim ho nedaří dosáhnout. "Země neomezených možností jim připadá jako krutý žert," doplňuje.
"Muži v Americe nemají mimo práci často žádnou oporu, jak překonat těžké časy,“ upozornil podle deníku Christian Science Monitor profesor kriminologie James Allan Fox ze Severozápadní univerzity v Bostonu.
Především muži, kteří tvoří 92 procent masových vrahů, podle něj mají jen vzácně přátele mimo okruh spolupracovníků ze zaměstnaní a v okamžiku, kdy ztratí práci, ztratí nebo se značně oslabí tyto osobní vazby a oni se cítí silně osamoceni – opuštěni.
„Mnohem důležitější než to, že komunita neposkytuje podporu takovému jedinci, je, že mu nedává žádnou perspektivu,“ vysvětluje Fox a dodává, že mnohem jednodušeji také přestávají fungovat mezilidské brzdy, kdy kolega-přítel řekne: „Hej, zabrzdi! Promysli to ještě jednou!“
Osamocenost jedinců v těžké situaci podtrhuje i skutečnost, že se lidé často neznají ani v místě, kde bydlí. "Lidi neznají své sousedy a vůbec nevědí, co řeknou, když se dovědí, že ztratili práci," upozorňuje na další okolnost Fox. Radí proto, že nejlepším receptem proti tomu, aby se lidé jednoho dne neprobudili vedle masového vraha, je budovat sousedské vazby.
Hodně se na tom podle amerických komentátorů podílí dlouhodobá atmosféra, kdy obavy vzbuzené teroristickými útoky v roce 2001 vedly k válce s terorem a určitý pocit válečného stavu nyní doplnily obavy z hospodářské krize, která má mnohem hlubší dopady na osobní psychiku - především u mužů.
