Číslo může ještě narůst, protože u patnácti dalších případů úmrtí vojáků se šetří podezření na sebevraždu. Číslo zahrnuje jak sebevraždy aktivních vojáků pozemních sil Spojených států , tedy U. S. Army, tak sebevraždy aktivovaných rezervistů z Národních gard jednotlivých amerických států.

Počet sebevražd v jednotlivých složkách amerických ozbrojených sil v posledních letech narůstá. Předloni jich U.S. Army evidovala 115. Podobná je situace i u méně početné námořní pěchoty (U. S. Marines), která evidovala loni 41 sebevražd, zatímco předloni 33 a v roce 2006 jen 25.

Spouštěčem je především stres

Hlavním důvodem páchání sebevražd je podle zprávy osobní stres. Armáda uvádí, že jde především o finanční problémy, vztahové krize a zneužívání návykových látek. Podle studie ale přibývá sebevražd souvisejících s nasazením v boji.

Jako důvod vysokého počtu sebevražd v armádě je zmiňován i fakt, že v ozbrojených složkách mají mladí lidé snazší přístup ke zbraním, takže je pro ně lehčí ukončit svůj život, než pro stejně staré civilisty v podobné situaci.

Podle armády se nedá ale počet sebevražd v armádě srovnávat s počtem sebevražd civilistů. V armádě slouží demograficky specifická skupina lidí, a navíc je v ní mnohem větší tlak.

Veteráni to nemají jednoduché

Na vině je i špatný přístup k veteránům konfliktů. 22. června 2004 se oběsil bývalý příslušník námořní pěchoty Jeffrey M. Lucey. Spáchal sebevraždu 11 měsíců po návratu z Iráku. Trpěl depresemi a nepodařilo se mu dostat potřebnou péči od úřadu pro veterány. Jeho otec vzpomíná, že den před smrtí ho 23letý, urostlý, 80 kilogramů vážící voják žádal, aby ho houpal v náručí.

Teprve po jeho sebevraždě začal úřad pro veterány měnit přístup. Vzhledem k nárůstu počtu sebevražd plánuje americká armáda zavést preventivní program, který by jejich počet snížil.