Time zmiňuje jeho boj s Hilary Clintonovou a s clintonovskou mašinérií, kterou se mu podařilo pokořit. Zmiňuje také to, že se mu podařilo oslovit voličské skupiny dlouhodobě považované za marginální, takže byl o volby mimořádný zájem, jaký Amerika nepamatuje od časů JFK. Zmiňuje i to, že se mu podařilo získat rekordní množství peněz do volebních fondů a republikánské státy změnit v demokratické. 

Time v nezvykle emotivně pojatém článku také zmiňuje některé výjimečné schopnosti budoucího amerického prezidenta.
 
Především připomíná jeho vzácnou schopnost pojmenovávat věci pravými jmény, to, že se nebál mluvit o krizi a před problémy nezavírat oči. A nejde jen o to, že jako jeden z prvních uvedl, že současná krize je nejhorší od velké hospodářské krize v třicátých letech. Zmiňoval i problémy v Afghánistánu. Navíc nikdy nevylučoval jednání.

Time uvádí také jeho pružnost, to jak se dokázal vyrovnávat s novými tématy a novými skutečnostmi, které přicházely během voleb. Vždyť zpočátku se zdálo, že hlavním tématem bude vláka v Iráku, pak raketově rostoucí cena ropy a nakonec krize. Do Bílého domu už nepřichází jako člověk ukazující, že změna je možná, ale jako pan Oprav To, jako člověk, který má vyřešit problémy.