Před sto lety vznikla FBI, založil ji Napoleonův příbuzný

Ministr – mimochodem vnuk nejmladšího bratra francouzského císaře Napoleona Bonaparta, jehož rodina se usadila v USA – neměl na vybranou. Kongres mu totiž zakázal „půjčovat“ si vyšetřovatele z jiných vládních složek.

Vykročil proto po neprošlapané cestě, jelikož v té době ochrana zákona spočívala téměř výhradně v rukou místních úřadů, měst, okresů a maximálně jednotlivých států. S rozvojem dopravy a komunikací se však prodlužovaly „ruce“ i federální vlády.

Když v následujícím roce 1909 Bonaparte funkci opustil, jeho nástupce George Wickersham dal útvaru jeho nynější jméno.

FBI je spojena s dnes už legendárními kauzami dopadení gangsterů Al Caponeho, tandemu Bonnie a Clydea i Johna Dillingera ve 20. a 30. letech minulého století. Své kolem této struktury udělal i dobrodružně romantický opar, kterou obrazům těchto nelítostných zločinců vtiskli hollywoodští scenáristé.

Vedle každodenního pracného potírání menší i velké kriminality je FBI spojena i s kontrašpionážními operacemi, jimiž začala být pověřována s vypuknutím druhé světové války v Evropě.

Stopy činnosti úřadu v průběhu století ovšem provázejí i spory o mantinely, které neměl při sledování překračovat, a pochopitelně také velké debakly. Tím nejvýraznějším z poslední doby, který padá ostatně na hlavu všech amerických tajných služeb, byla neschopnost včas zareagovat na varovné signály z terénu a rozpoznat hrozbu příprav velkého teroristického útoku, a zabránit tak i tragédii z 11. září 2001.

Téměř polovina doby existence FBI je spojena s mužem, který se zařadil mezi nejkontroverznější postavy moderní Ameriky: s Edgarem Hooverem. Stál v čele FBI neuvěřitelně dlouho – v letech 1924–72. Stala se z něj mimořádně vlivná figura v pozadí politiky.

Jeho úřad dostal s vypuknutím druhé světové války od prezidenta Franklina D. Roosevelta nové kontrašpionážní zadání uvnitř země a ve Střední Americe. V síti FBI tak uvízlo téměř 890 agentů zemí Osy (Německa, Itálie a Japonska). Po japonském útoku na Pearl Harbour 7. prosince 1942 byl sice Hoover proti internaci asi 110 tisíc Japonců žijících v USA do zvláštních vojenských táborů, ale FBI se pak na zátazích podílela.

Později, v létě 1950 krátce po vypuknutí války v Koreji, Hoover sám prezidentovi Trumanovi navrhl pozatýkat bez soudního příkazu asi 12 tisíc politicky podezřelých osob a zavřít je do vojenských táborů na základě seznamů sestavených FBI. Zadržení měli mít právo na slyšení před soudcem a dvěma přísedícími. Jenže – jak Hoover výslovně doporučil – slyšení se neměla řídit důkazními pravidly. Z dosud odtajněných dokumentů není jasné, v jaké míře byly jeho návrhy praktikovány. V každém případě jeho činnost má mnoho souvislostí s atmosférou honů na čarodějnice a účelovým překrucováním a porušováním demokracie a práva.

Tisk v této souvislosti poukázal i na paralelu s rozhodnutím prezidenta George W. Bushe po roce 2001 internovat bez soudu a po neomezenou dobu podezřelé z terorismu jako „nepřátelské bojovníky“.

Na přelomu 40. a 50. let rozbila FBI rozsáhlou sovětskou zpravodajskou síť v USA poté, co byl prolomen její šifrovací kód. Nejznámějšími z dopadených byli Julius a Ethel Rosenbergovi, jejichž skupina získala a předala Moskvě tajemství atomové bomby. V 60. a 70 letech image FBI utrpěla špiclováním občanů a jejich organizací protestujících proti válce ve Vietnamu.

Vyšetřovatelé do té doby používali způsoby, které považovali za vhodné, protože žádná přesná pravidla pro ně neplatila. Teprve po válce a skandálu Wategate, které uvrhly zemi do politické krize, stanovila administrativa a Kongres pravidla hry i pro FBI.

V uplynulých sedmi letech, kdy Bílý dům v rámci války proti terorismu rozšířil pravomoci bezpečnostních složek, se diskuse o ochraně občanských práv vrátila do centra pozornosti: na tapetě je například seznam FBI osob podezřelých z terorismu či radikálů, který má minimálně 700 tisíc jmen a další kvapem přibývají, aniž by bylo prokázáno, že jsou zdrojem rizika.

Byl na něm například i legendární bojovník proti apartheidu a jihoafrický exprezident Nelson Mandela, jehož jméno bylo vymazáno až po výslovné intervenci Kongresu.

V těchto dnech se demokraté v Senátu rozhodli prosadit zákon o zřízení nového úřadu ministerstva spravedlnosti, jenž by se prostřednictvím FBI vrátil k odloženým případům vražd z 50. a 60. let. Ty zůstávají v povědomí veřejnosti jako tragické stopy vypjatého rasismu a pošlapání občanských práv.