Ačkoliv se o existenci memoranda dlouho vědělo, zveřejněno bylo teprve po žalobě Unie amerických občanských svobod. V 81stránkovém dokumentu se ospravedlňuje nejen lehčí forma bití a odpírání spánku, ale mimo jiné také užívání omamných látek, které nemají na změnu psychiky „extrémní vliv“.

Tyto praktiky nejsou postižitelné z hlediska mezinárodního či federálního práva, nad nímž stojí pravomoci prezidenta George Bushe v době boje proti terorismu.

„Jestliže by vládní obhájce během výslechu poškodil nepřátelského bojovníka způsobem, že by se mohlo jednat o přestoupení trestního zákazu, učinil by tak proto, aby zabránil příštím útokům na Spojené státy teroristickou sítí Al-Kajda. Nevyhnutelnost sebeobrany může poskytnout oprávnění k vyvázání se z trestních závazků."

Dokument definuje mučení jako souhrn různých praktik a tvrdí, že dokud není zlovolným záměrem vyšetřovatele mučit, nemůže být trestně stíhán. „Tento standard dovoluje jistý fyzický kontakt. Uštědření políčku či facky by s tímto standardem nebylo v rozporu,“ píše se v memorandu.

Americká vláda od pravidel definovaných dokumentem oficiálně upustila devět měsíců po jeho sepsáním zaměstnancem ministerstva Johnem C. Yooem. Manuál vydaný v roce 2006 zakázal mnohé z tvrdých vyšetřovacích metod. Přesto platí praxe některých kontroverzních agresivních praktik, jako například simulování topení vyslýchané osoby. Zákon, který agentům CIA nařizoval od těchto metod upustit, nedávno prezident Bush vetoval.

Zveřejněné memorandum je podobné tomu, které Yoo napsal v srpnu 2002 a jež definovalo nelegální mučení. Také od toho dokumentu se později americké úřady distancovaly.