Z věznice ve městě Coldwater ve státě Michigan Kevorkian odjel s právníkem a policejní eskortou. Když zařízení opouštěl, k čekajícím novinářům prohodil jen několik slov. "Na několik dní by si přál určité soukromí," řekl jeho advokát Mayer Morganroth.

Kevorkian je vážně nemocen, podle některých odhadů má před sebou jen zhruba rok života. Před propuštěním slíbil, že nebude lidem s euthanasií dále pomáhat. Hodlá nicméně asistovanou sebevraždu a právo na důstojnou smrt propagovat dál články a přednáškami. Rád by přesvědčil Američany, že je to málo, když jen Oregon jako jediný stát unie netrestá sebevraždu.

"Eutanazie by měla být legalizována," řekl počátkem týdne v telefonním rozhovoru pro detroitskou televizi. "Budu usilovat o to, aby se tak stalo. Ale už při tom neporuším žádný zákon."  Muži, jemuž americká média dala přezdívku Doktor Smrt, před propuštěním z vězení soud nařídil, že se nesmí přiblížit k žádnému smrtelně nemocnému pacientu, natož mu ulevit asistovanou sebevraždou.

Na začátku byl soucit

Kevorkian, jehož arménští rodiče prchli do USA před tureckou genocidou, spojil svůj život s tématem smrti. Mimořádně bystrý mladý muž, který se za druhé světové války za pár týdnů naučil německy a japonsky, aby rozuměl nepřátelům své vlasti, vystudoval patologii.

V roce 1952, při stáži v detroitské nemocnici, spatřil ženu středního věku umírající v bolestech na rakovinu. Když se na něho zahleděla, "žlutýma očima zapadlýma v atropických důlcích", zdálo se mu, že ho prosí o pomoc a vysvobození. "Z obyčejného lidského soucitu bych jí byl klidně pomohl zemřít. Od té chvíle jsem si byl jist, že euthanasie za asistence lékaře a sebevražda jsou eticky správné," vylíčil později bod zlomu.

"Poradenství ve smrti. Je někdo ve vaší rodině nevyléčitelně nemocný? Přeje si zemřít důstojně? Konzultujte svého lékaře". Tento inzerát si dal na konci osmdesátých let do novin. První pacientkou, které pomáhal při euthanasií, se 4. června 1990 stala čtyřiapadesátiletá Janet Adkinsová z města Portland v americkém státě Oregon. Adkinsová zemřela v minivanu Volkswagen po injekci se smrtelnou dávkou kyanidu. Podle lékařských zpráv trpěla Alzheimerovou nemocí. Učila angličtinu a byla členkou Společnosti Hemlock na podporu euthanasie. "Ať se ostatní dozvědí o mé smrti," zněla podle Kevorkiana její poslední slova.

Od té doby pomohl odejít ze života 130 nevyléčitelně nemocným, trpícím lidem. "Jako důvod udávali silné bolesti, strach ze ztráty důstojnosti a kontroly nad sebou samým či otřesné zkušenosti, jež zažili při smrti svých blízkých," řekl v roce 1996 televizi CNN.

"Pomozte mi, jako jsem pomohl já vám"

V roce 1999 ho poslala za mříže soudkyně Jessica Cooperová za vraždu 2. stupně (10 až 25 let) a za použití smrtelné látky (souběžně tři až sedm let), když v září 1998 pomohl ze života dvaapadesátiletému Thomasi Youkovi. O svém činu sám Kevorkian informoval televizi CBS telefonátem do nejsledovanějšího zpravodajského pořadu 60 minut. Na rozdíl od ostatních případů, kdy nemocným sebevraždu jen připravil a oni sami pak učinili poslední krok, vpíchl smrtící injekci Youkovi sám.

Soudkyni Cooperovou nezviklala v jejím přesvědčení, že "nikdo nestojí nad právem", ani prosba vdovy po Youkovi, aby byla ke Kevorkianovi shovívavá. "Můj manžel si zvolil tento odchod ze života. Nestal se obětí. Požádal doktora Kevorkiana o pomoc - a byl mu za ni vděčný."

Sám by si přál zemřít podobně. "Až se ocitnu na konci svých dnů, budu rád, pokud mi někdo pomůže tak, jako jsem já pomohl jiným," řekl lékař už před sedmnácti lety.