Nikaragujské volby patřily k nejostřeji sledovanému hlasovacímu maratónu letošního roku v Latinské Americe. Ten až na výjimku Kolumbie charakterizuje nástup levicových politiků do čela řady států. Pro Ortegu to byl čtvrtý pokus v řadě dostat se zpátky k moci.

V Managui se říká, že tentokrát vyhrál, protože kampaň vzala do svých rukou jeho dlouholetá družka a čerstvá manželka, energická Rosario Murillová.

Nasadil vstřícnou tvář

Daniel, jak zvoleného prezidenta už tři desítky let nazývají jeho spolubojovníci a příznivci, si z revolucionáře v zelené uniformě ponechal jen knírek. Změnil volební barvu - červenou a černou, jež symbolizují jeho politickou formaci FSLN, nahradil sladce růžovou a doplnil tyrkysovou. Změnil slovník - místo radikálních plánů hovořil o lásce, smíření a potřebě pozvednout Nikaraguu z bídy. Marxistickou zásadovost někdejšího spojence Kuby a Sovětského svazu nahradil umnými kompromisy: katolický klér si naklonil církevní svatbou, bojové protivníky z občanské války nazval bratry a za viceprezidenta si vybral jednoho z nich, Jaimeho Moralese Caraza.

Navíc mistrně dokázal využít nejednotnosti pravice: Zatímco jeho čtyři protikandidáti se vzájemně napadali a každý tvrdil, že šéfa FSLN porazí jen on, Ortega neútočil. Včas se dohodl s vládnoucími liberály na změně volebního zákona, takže k vítězství v prvním kole mu stačilo 35 procent hlasů s pětiprocentním náskokem, a ne 45 procent, jak to platilo dřív. Věděl, že ve druhém kole by proti jedinému soupeři neměl šanci.

USA mu nevěří

"Není to demokrat," opakovaně varoval Nikaragujce americký velvyslanec Paul Triveli. Spojené státy se oprávněně obávaly, že demokracie, o níž hovoří Ortega, není ta, kterou si představují západní země, že Ortega rychle přičlení svou zemi do rodícího se nacionalistického, protiamerického bloku, jenž se pokouší na kontinentě sestavit venezuelský prezident Hugo Chávez, nazývající George W. Bushe ďáblem.

"Yankee go home (Američané, táhněte domů). Latinská Amerika jednou provždy odmítla být zadním dvorkem USA," vzkázal "svému příteli Danielovi" Chávez. "Vítězství sandinistů plní náš lid nadějí," napsal do Managuy nemocný Fidel Castro z Havany.

Chávezův blok je zatím málo pevný, ale v letošním volebním roce získal alespoň početní převahu nad pravicovými a centristickými režimy. Nikaragua, kde 80 procent obyvatelstva "žije" z méně než dvou dolarů za den a jejíž ekonomika zcela závisí na zahraniční pomoci a cizích investicích, by pro tento blok nepředstavovala ekonomický přínos, ale Latinos myslí jinak. Pro ně je často důležitější hrdost a pocit svobody. Ta se na jih od Rio Grande chápe jako možnost stát proti gringos.

Vydrží bez cizích investic?

Chce-li Ortega dostát svým slibům, musí do země přivést peníze. Jeho partneři ve Středoamerické zóně volného obchodu jsou pravicoví liberálové, oponenti pozemkových reforem a znárodňování, což ale Ortega během svého prvního prezidentství prosazoval.

USA rovněž naznačily, že svou pomoc Nikaragui v přepočtu ve výši téměř pět miliard korun zřejmě omezí, i když jak ministryně zahraničí Condoleezza Riceová, tak washingtonský mluvčí pro národní bezpečnost Gordon Johndroe potvrdili, že "výsledky voleb budou USA respektovat a s novým vedením země spolupracovat při demokratickém rozvoji Nikaraguy". Je na Ortegovi, nakolik se bude investorům zdát důvěryhodný.