Před časem řekl: "Dobrý vůdce by měl podporovat demokracii, ale také být schopen v kritickém okamžiku přijmout rázná opatření." Bude tedy spíš podporovat demokracii, nebo řešit problémy tvrdě? To dnes nemůže předpovědět ani on sám. Co je však dobře známo, jsou stupínky jeho cesty mezi nejmocnější z mocných.

Přičinlivý student

V roce 1942, kdy se malý Ťin-tchao narodil, zbýval už z bohatství rodiny Chu, obchodníků s čajem, v 19. století známých po celé pobřežní Číně, jen poslední krámek v Šanghaji. A ani ten nepřežil nástup komunistické vlády v roce 1949. Avšak chlapec byl pilný a nadaný, a tak mu ani chudoba v nových poměrech nesvázala ruce. Jako premiant ve školách, které navštěvoval, směl skládat přijímací zkoušky na nejslavnější technickou vysokou školu v zemi - na pekingskou Čching-chua. A neztratil se ani tam.

Vystudoval obor konstrukce vodních elektráren, ale spolužáci si ho - jak zjistil časopis Time - pamatují spíš coby vedoucího tanečního kroužku při mládežnické organizaci. Připravoval propagandistická vystoupení, ale na večírcích předváděl i foxtrot. Snad i za tuto angažovanost mu nabídli místo asistenta na škole.

Vyhnanství v Kan-su

Jenže nastala šílená doba "kulturní revoluce" a vzdělaný mladík byl stejně jako jiné podezřelé "buržoazní živly"poslán "převychovat se" mezi chudé rolníky. Konkrétně to znamenalo manuálně stavět domy v provincii Kan-su. To je bezútěšná část Číny, neúrodná, vyprahlá půda, kde se dodnes těžko přežívá. Mladík zvládající foxtrot tam bezpochyby působil jako pěst na oko, ale své práci rozuměl, a i proto si ho všiml provinční tajemník KS Číny, Mao Ce-tungův spolubojovník z občanské války Sung Pching. Starý konzervativec si Chua oblíbil a zařídil mu přeložení do Pekingu do vedení mládežnických organizací.

Tím vlastně seznámil mladíka s jiným mužem příjmení Chu - hvězdou první poloviny 80. let, generálním tajemníkem KS Číny Chu Jao-pangem, vyšlým z čínského Komsomolu a tehdy již radikálním zastáncem reforem. Ačkoli mladý inženýr jako Sungův chráněnec měl být nepřítelem tohoto drobného a velice energického muže, chemie mezilidských vztahů zapracovala nečekaně. Pod dohledem mocného jmenovce se z mladíka stal zastánce tržních reforem a větší otevřenosti - tedy ze vzdělaného konzervativce umírněný reformista.

Triumf v Kuej-čou

Jako osoba přijatelná pro pravici i levici byl 43letý Chu Ťin-tchao pověřen prvním velkým úkolem: stal se prvním mužem celé provincie, byť malého a chudého Kuej-čou. Time přinesl o něm příznačnou historku: "Chu často chodil k lidem na návštěvu. Krátce po příjezdu se zastavil v bytě spolužáka z univerzity. Když ho nezastihl doma, dvě hodiny popíjel čaj a povídal si s jeho rodiči. Teprve když odešel, zjistili oba lidé, že je to nový stranický tajemník."

Druhá polovina 80. let přinesla studentské bouře. A ty se nevyhnuly ani Kuej-čou, kde studenti vyhlásili okupační stávku. Chu se tehdy za nimi vydal do auly a hovořil prý s nimi jako rovný s rovnými. To, že zvládl výbušnou situaci prostým přesvědčováním, mu otevřelo cestu ještě výš.

Absentér v Tibetu

A Chu se o postup pral. Hongkongský časopis Tangtai tvrdí, že žádal v Pekingu náročnější práci. A tak místo tropicky krásně zeleného, ale zapadlého Kuej-čou svěřili Chuovi v prosinci 1988 jako prvnímu nevojákovi celý Tibet, politicky riskantní území. V té době zašla liberalizace politiky Pekingu na čínské poměry velice daleko a část mnichů podlehla klamnému dojmu, že by centrum mohlo dobrovolně poskytnout Tibetu nezávislost.

Chu začal podle svého zvyku zdvořile vyjednávat s druhým mužem náboženské hierarchie pančenlámou a hledat přijatelný kompromis. Agentura Reuters ho tehdy označovala za mladého reformátora. Jenže začínal právě bouřlivý rok 1989 a Tibet předběhl dobu - jen několik dní po Chuově příjezdu začali tibetští mniši pořádat akce občanské neposlušnosti. Začátkem března vyvrcholily nepokoje srážkami s policií, střelbou a vyhlášením výjimečného stavu. Chu se zachoval jako zastánce ortodoxie: splnil pokyn z ústředí a zasáhl tvrdou rukou. Vlastně tak o pár měsíců předběhl masakr na náměstí Tchien-an-men. Když pak v červnu došlo ke krveprolití v Pekingu, Chu jako první z provinčních tajemníků bezohledný zásah veřejně podpořil.A to byl další stupínek na cestě k moci.

Chu si ale prý nezvykl na řídký tibetský vzduch a ve vysokohorské Lhase se zdržel jen 18 měsíců, ačkoli nominálně vládl autonomní oblasti celé čtyři roky. Údajně se léčil z vysokohorské nemoci v Pekingu a při tom pomáhal žehlit spory mezi znepřátelenými frakcemi v čele země. Měl to být on, kdo na pokyn Teng Siao-pchinga připravil jmenování Ťiang Ce-mina do čela pekingského vedení. Tím si vysloužil jmenování do sedmičlenného nejvyššího vedení KS Číny.

Harvard v Číně

Aby po Tibetu nezůstal bez základny, svěřili mu Ústřední stranickou školu v Pekingu. Pozorovatelé říkají, že ji proměnil z někdejšího nudného strážce maoistické ortodoxie v moderní centrum pro politologii a mezinárodní vztahy, které navázalo spolupráci s Harvardem. Do USA poslal studovat i svou dceru. V roce 1999 se nebál pustit do ulic pekingské studenty, když demonstrovali proti válce v Jugoslávii a proti vybombardování čínského velvyslanectví v Bělehradě - byť to nebyly demonstrace zcela spontánní, hrozilo, že se zvrhnou. Povídá se o něm, že povolil i premiéru divadelní inscenace Orwellova románu Farma zvířat v hlavním městě, a to v době zahájení zasedání parlamentu, kde byl zvolen předsedou ČLR.

A tak Chu nabídl víc než dostatek argumentů těm, kdo v ně chtějí vidět liberála, i těm, pro koho je konzervativec