Žaloba viní třicetiletou Lindu a dvaatřicetiletého Rickarda Bergquistovy, že Erikovi nezajistili mu potřebnou zdravotní péči a nedbalostí přispěli k jeho smrti. Rikard navíc čelí obvinění, že chlapce bil, a Linda, že jej týrala. Trestné činnosti se obžalovaní zřejmě dopouštěli v období od 15. prosince. Adoptivní rodiče vinu za smrt dítěte popřeli.

Obvinění předložili před soudem fotografii z Vánoc, na níž se Erik den před Štědrým dnem spokojeně usmívá. Podle výpovědi matky neměl hoch po příchodu do Švédska žádné problémy a lehce si v nové rodině zvykl. Mezi svátky prý ale rodiče odhalili několik infekčních poranění na chlapcově těle. Lékařskou pomoc podle matky nepřivolali proto, že hoch neměl horečku a nestěžoval si na žádné bolesti.

Lékařská expertiza potvrdila, že průběh Erikovy nemoci byl velmi rychlý. Byla konstatována otrava krve, způsobená zápalem plic a odumřením tkáně na dolních končetinách. Podle žaloby podpořené jiným znaleckým posudkem však mohl chlapec v případě včasné a správné lékařské pomoci přežít.

Podle dnešního švédského listu Expressen žádaly české úřady o zrušení adopce v týdnech předcházejících chlapcově úmrtí, a to na základě zprávy jeho adoptivních rodičů ve Švédsku. Ti tvrdili, že jsou s dítětem potíže, uvedl Expressen.

Rodiče si stěžovali na potíže s dítětem, adopce se proto měla zastavit. Švédská sociální služba na základě této informace poslala do rodiny svoji pracovnici, ta však žádné problémy nezjistila. ČR nyní zvažuje, že nebude pokračovat v adopcích do Švédska. Uvedla to Česká televize.

Matka si vymýšlela

Biologická matka třiapůlletého Erika z Brna se svého dítěte zřekla dobrovolně, neměla o ně vůbec zájem. Tak vyvrátila ředitelka Kojeneckého ústavu a dětského domova v Brně-Pisárkách Eva Pilátová ve čtvrtek Právu tvrzení chlapcovy matky ve středečním vydání švédského listu Aftonbladet, že adopci chlapce nikdy neschválila.

"Dítě se narodilo v Prostějově, z porodnice se dostalo ihned k nám. Jeho matka jen několikrát zavolala, potom se celé dva roky vůbec neozvala. Otec neměl zájem žádný," říká Pilátová.

Pravděpodobně na základě další nepravdivé informace ve švédských médiích, že totiž biologickou matku někdo k adopci v Česku donutil, přijely do Brna novináři z listů Aftonbladet a Expressen.

"Chtěli vědět, jak se vlastní rodiče ke chlapci chovali, ale myslím, že to bylo zbytečné, vždyť matka pozbyla rodičovská práva a neměla jim co říci," pokračovala ředitelka kojeneckého ústavu.

Dva redaktoři z Aftonbladetu oceňovali brněnské zařízení pro nejmenší děti, neboť v jejich zemi nic takového není, tam se opuštěných dětí ujímají profesionální pěstouni. Vyjádřili také spokojenost s úrovní péče.

Erikovu matku navštívili v provizoriu brněnského pavlačového bytu, kde zrovna bydlí u známých. Nemá vlastní byt, marně prý hledá práci. Její manžel a Erika nikdy neviděl, dávno odešel za jinou ženou. Další sourozenec Erika je v kriminále, sestra-vozíčkářka žije v ústavu sociální péče. Matka Švédům tvrdila, že se o Erika chtěla starat, ale neměla kde bydlet. O nejméně dvouletém nezájmu o dítě se nezmínila.

Romské děti nejsou pro lidi ze zahraničí problém

Pro ředitelku Pilátovou je celá záležitost velmi bolestná. O to víc, že právě Erik jí přirostl k srdci. Byl, jak vzpomíná, milý, zdravý, chytrý, bystrý. Takové děti adoptivní rodiče nejvíce požadují, jenže Erik měl smůlu - narodil se Romům. A takových dětí je k adopci více, není však o ně zájem. Stejně jsou na tom neromské, ale jakkoli postižené děti.

Podle sdělení Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně se k adopci do ciziny nabízejí naše děti až tehdy, když o ně nemá doma nikdo zájem. Z brněnského Kojeneckého ústavu a dětského domova odjel vloni také do Švédska tříletý mentálně retardovaný Petr a pro stejně starou Alenu s oční vadou si přijeli Dánové. "V zahraničí nemají lidé k Romům předsudky," ujistila Pilátová.

Diskuze byla zrušena z důvodu vzrůstajícího se počtu příspěvků porušujících pravidla. Slušným čtenářům se tímto omlouváme.