"Ovlivňují veškeré dění v Pacifiku," uvedl šéf výzkumného týmu Francisco Chavez. Zatímco "chlapeček" a "holčička" se objevují jednou za několik let a jejich výrazná fáze netrvá déle než několik měsíců, "prarodiče" působí dlouhodobě, asi 25 let.

El Viejo je charakterizován podobně jako El Niňo, tedy oteplením hladinových vrstev Tichého oceánu. Vzhledem k tomu, jak ovlivňuje výskyt rybích druhů, ho lze označit rovněž jako režim sardinky.

Opakem ochlazením je La Vieja neboli režim ančovičky, kdy dominují chladnější proudy ve směru do východních částí Tichého oceánu. Vody zvedají ode dna minerální látky, sloužící jako základ pro množení fytoplanktonu, jímž se drobné ryby živí. Moře se stává v určité oblasti úživnější a vedle ančoviček se množí také populace lososů, ropušnic a mořských ptáků.

Nové poznatky podle Chaveze mohou vysvětlit přirozenými příčinami některé jevy, dosud připisované lidskému vlivu. Například začátek 50. let se pokles výskytu sardinek vysvětloval nadměrným rybolovem, ale pravděpodobněji mohlo jít o důsledek jevu La Vieja.

Malé změny s velkým významem

Změny v teplotách oceánu nejsou samy o sobě nijak dramatické, posuny jsou v řádu několika desetin až jednoho či dvou stupňů, vzhledem k obovským masám ohřátých (či ochlazených) vod mají však dramatické důsledky.

El Niňo na přelomu let 1997-98 způsobilo katastrofální škody za mnoho miliard dolarů. Poznání mechanismu dlouhodobých změn v režimu oceánu může pomoci včas stanovit odpovídající hospodářské strategie, zejména v závlahovém zemědělství a rybolovu, upozornil Chavez. Nyní například přichází chladnější období "Stařeny" podél západního pobřeží severní Ameriky se objevila početná hejna lososů, což podle dlouhodobých statistik znamená nástup režimu ančovičky.