"Ztráty, které si dnes připomínáme, jsou silným a palčivým mementem tvrdosti výzvy," uvedl Michael Griffin, šéf NASA (Národního úřadu pro vesmír a letectví) v poněkud úředně laděném prohlášení ke dni památky obětí dobývání kosmu připadajícím na 26. leden.

Ke třem kosmonautům, kteří v lednu 1967 uhořeli v kabině Apolla 1, se přiřadili velitel Francis Scobee a pilot Michael Smit, dále palubní specialisté Judith Resniková, Ronald McNair a Allison Onizuka, expert Gregory Jarvis a učitelka McAuliffeová. Nezemřeli však hned, upozornil odborný korespondent televize NBC James Oberg. "Kabina udeřila o mořskou hladinu teprve dvě minuty a 45 vteřin poté, co se raketoplán odtrhl a všechna vyšetřování nasvědčují, že do té doby posádka žila," napsal ve čtvrtek.

Zkáza Challengeru nebyla bohužel poslední. Už příští čtvrtek. 2. února, uplynou tři roky od havárie, při níž během sestupu atmosférou explodoval a shořel raketoplán Columbia v důsledku poškození pláště už při startu.

Start byl nařízen i přes krutý mráz

V obou případech jsou na vině technické nedostatky, o nichž projektanti i vedení NASA věděli, ale z různých příčin je dostatečně nevzali v úvahu. V případě Challengeru to bezprostředně byla netěsnost dvou ze čtyř segmentů tvořících každou ze dvou pomocných raket. Selhání podle expertů patrně způsobilo, že start byl po několika odkladech určen na den, kdy byly silné mrazy, přičemž nízká teplota ovlivnila chování materiálu těsnících kroužků, na což ovšem výrobce upozorňoval.

Vedení NASA spěchalo, aby stihlo časové okno pro vypuštění raketoplánu, uvedl Oberg, podle něhož nic nesvědčilo o politickém tlaku z Bílého domu, jak se občas uvádí. "Kdyby se start uskutečnil za teplejšího dne s nižší silou větru ve vysokých výškách, jsou všechny důvody se domnívat, že by let byl úspěšný," napsal korespondent.

V osudnou chvíli nenastal ve vzduchu klasický výbuch, nýbrž z nádrží vyšlehla obrovská žhavá koule, v níž zmlkl řev raketových motorů, uvádějí svědkové. Vlastní raketoplán se v rychlosti Mach2 odtrhl a naklonil a spadl z výšky asi 14 tisíc metrů, zatímco další části rakety setrvačností chvíli pokračovaly v letu vzhůru.

"Nejnebezpečnější kosmická loď"

Za nejnebezpečnější kosmickou pilotovanou loď označil raketoplány bývalý americký astronaut Richard Mullane. V právě vydaných vzpomínkách totiž napsal, že postrádají samostatný únikový modul s vlastním pohonem pro posádku, který by býval posádce Challengeru zachránil život. "Jen vrátní a číšníci restaurace v NASA nenesou vinu na smrti oněch sedmi z Challengeru," konstatoval hořce Mullane v knize, v níž poodhalil byrokratické soukolí v NASA, které podle něho vedlo i astronauty k tomu, aby v zájmu své kariéry nepoukazovali na nedostatky.

Dodal, že skutečnou tragédií Challengeru je, že se z ní vedení instituce nepoučilo. 2. února 2003 v atmosféře shořela sedmičlenná posádka raketoplánu Columbia, jehož plášť porušil při startu úder uvolněného kousku těsnící pěny na palivových nádržích.

Po odstávce a miliónových nákladech odstartoval loni další stroj a závada se opakovala, tentokrát naštěstí bez fatálních následků.