V britském deníku The Guardian to napsal britský historik z univerzity v Cambridgi Richard Drayton.

Podle něj nejnovější vývoj odhalil zásadní nedostatky neokonzervativního Projektu pro nové americké století, který předpokládal "širokospektrální dominaci" USA prostřednictvím globální informační sítě, satelitního odposlechu a monitorování.

V roce 1996 vydali američtí stratégové klíčový materiál s názvem Šok a hrůza: cesta k rychlé nadvládě. Studie předpokládala, že kombinací jaderného zastrašování, technologické převahy a drtivých leteckých úderů Spojené státy vzbudí dojem neomezené síly a krutosti.

Válka v Afghánistánu v roce 2001 přesvědčila USA, že tento přístup bude fungovat. Pentagon usoudil, že afghánská válka byla úspěšným příkladem, že lze poslat do zahraničí malou armádu, využít místních bojovníků a drtivými leteckými údery zvítězit.

I když úspěšný útěk mully Umara na motocyklu ukázal meze tohoto přístupu, teorie byla v plnosti aplikována v Iráku v roce 2003. Březnové bombardování dokonce dostalo podle stejnojmenné knihy krycí název Šok a hrůza, přičemž následný chaos v Bagdádu měl obyvatele přimět, aby raději akceptovali pořádek, nastolený okupanty.

Právě Irák ale odhalil aroganci supervelmoci. Dokázal, že jeden malý a relativně zaostalý národ je schopen plně zaangažovat v boji supervelmoc. Země je sice plná trosek, okupanti se ale skrývají za betonovými zdmi.

"Z této směsi megalomanie a paranoie se musí USA vysvobodit samy. Jako dítě neznalé vlastních hranic musí zjistit, že mimo jejich území existuje vnější svět, vymykající se dosahu jejich hraček, a že i tento svět trpí," uzavírá Drayton.