"Schröder znevážil principy, které jako kancléř prosazoval, a jeho postup nelze nijak ospravedlnit," řekl Wolfgang Gerhardt, šéf frakce opoziční FDP. Toho podpořily i zbývající opoziční strany Zelení a Levicová strana, zatímco CDU/CSU, které s SPD tvoří koalici, vyjádřily jen pochyby nad exkancléřovým krokem.

Vicekancléř Franz Müntefering (SPD) naopak zdůraznil, že je rád, že Schröder přijal nabídku Gazpromu a německých koncernů E.ON a BASF. "Jde o strategický projekt pro celou Evropu, který podporuje i černo-rudá koalice." Podle něj "vláda nemůže mít k exkancléřovu rozhodnutí názor, protože se jí netýká to, kdo je na špici mezinárodních podniků... A je nesmysl budit dojem, že Schröder měl již delší dobu zájem o tento post."

Tato slova nepřímo podpořil v listu Bild šéf Gazpromu Alexej Miller, podle něhož "Schröder odmítal funkci až do 9. prosince. Myšlenkou získat ho jsme se začali vážně zabývat, když bylo jasné, že Schröder odchází z vysoké politiky."

Spekulace, že Schröder bude pracovat pro Gazpron, se objevily hned po jeho oznámení, že odejde z vysoké politiky. Po odchodu z kancléřství nejprve přijal nabídku pracovat od Nového roku jako poradce švýcarského vydavatelství a nakladatelství Ringier.

Kancléři končili ve velkých firmách

Schröder není jediným kancléřem, který přešel po skončení funkce pracoval pro velké společnosti. Ludwig Erhard, z CDU po skončení funkce byl od roku 1967 dva roky poradcem amerického potravinářského koncernu Bauer International Corporation. Seděl i v dozorčích radách dvou sesterských firem. V roce 1969 se stal podílníkem, předsedou správní rady a poradcem společnosti Argenta Internationale Anlagegesellschaft mbH v Mnichově.

Helmut Schmidt, který byl kancléřem za SPD v letech 1974-1982 ) se v květnu 1983 stal spoluvydavatelem týdeníku Die Zeit. V letech 1985-89 byl i členem vedení listu. Kromě toho vydělával na přednáškových turné a jako autor knih. Helmut Kohl působil od jara 1999 do začátku 2002 jako poradce mediálního koncernu Leo Kircha. Podle týdeníku Der Spiegel za to dostával 600 tisíc marek (devět mil. Kč) ročně. Vyvolalo to v zemi kritiku, protože oba muži měli dobré styky již během Kohlovy vlády.