"Je to sama o sobě senzační vědecká informace," uvedl v časopise Nature Detlef Quadfasel z univerzity v Hamburku. "Je to ale i důležitý vzkaz politikům, jednajícím o pokračování Kjótského protokolu o omezení emisí skleníkových plynů: je to tak, lidstvo mění podnebí."

Oceánologové z britského projektu Rapid měřili teploty a proudění mořské vody podél 25. severní rovnoběžky každých 50 kilometrů mezi Afrikou a Amerikou v návaznosti na stejné výzkumy mezi lety 1957-98. Zatímco dosud byly údaje o proudech na sever a na jih v rovnováze, při současném měření se ukázala výchylka až o 30 procent.

"Milión elektráren přestává topit"

Zpomalil a zeslábl především hloubkový jižní vratný proud, odvádějící chladnou vodu ze severozápadního Atlantiku na jih. Tam se voda opět ohřála, stoupla k hladině a vydala se jako Golfský proud napříč oceánem ve dvou směrech. Hlavní proud tvoří subtropickou cirkulaci, zatímco slabší směřuje na severovýchod k Evropě, která tak má podstatně mírnější podnebí než jiná, stejně vysoko položená místa.

"Je to jako radiátor, předávající teplo do vzduchu v pokoji," přirovnal působení proudu Harry Byden z univerzity v Southamptonu. Nyní však na zamrzlém severu Ameriky v důsledku oteplování, jak prokázaly jiné výzkumy, rychleji odtéká do moře sladká voda. Oceán se tak v oblastech mísení vod ředí (klesá salinita) a tzv. pumpy, kde u Labradoru a Grónska chladná a hustá voda měla klesat ke dnu a odtékat na jih, přestávají fungovat.

Studená voda s nízkou hustotou a málo solemi zůstává na severu. Protože ze severu voda neodtéká, Golfský proud se zcela v důsledku fyzikálních zákonů nyní více "věnuje" subtropické cirkulaci, urychlované rovněž oteplováním, než aby se tlačil na sever a ohříval Evropu. Kdyby se proud zastavil úplně (jako v době ledové naposledy před 110 tisíci lety), stala by se katastrofická fikce o USA pod vrstvou ledu z filmu Den poté během několika desetiletí mrazivou realitou. "Jako byste vypnuli milión elektráren," vysvětlil Byden.

Není čas luštit paradoxy

"Něco se skutečně děje," varoval před nečinností Joachim Marotzke z hamburského Institutu Maxe Plancka. I když regionální měření i vývojové modely hovoří o budoucnosti Evropy směrem k vyšším teplotám, vize ochlazení je paradoxně reálná.

Poslední zejména letní sezóny ukázaly, že systém je rozkolísaný se sklonem k extrémům, jako bylo předloňské léto v Evropě či právě ukončená rekordní sezóna hurikánů.