Článek
"Samozřejmě, že jsme frustrováni - a kdo by nebyl při dvacetiprocentní nezaměstnanosti?" ptá se na lavičce v jednom ze ztichlých, do podzimu se ladících parků ve východoněmecké Postupimi. Dva roky se protloukal po úřadech práce, než se uchytil jako tesař. Nic nemá jisté - v zimě bývá vždycky velmi málo práce, takže neví, jestli ho po prvních mrazech budou na stavbách potřebovat. Slova vyřčená Edmundem Stoiberem, bavorským premiérem a blízkým spojencem Merkelové, mu ještě teď znějí v uších. Ten si získal v nových spolkových zemích jen málo přátel, když měsíc před hlasováním varoval: o osudu země přece nemůže rozhodovat frustrovaný východ.
Ironií osudu se Stoiber nemýlil. Ossis, lidé z východu, se nezanedbatelně podepsali na výsledku voleb. Více než čtvrtina z nich podpořila Levicovou stranu stvořenou teprve v létě z východoněmecké Strany demokratického socialismu (PDS), někdejších členů SPD a odborářů z původní Spolkové republiky. Hlasy pro novou levici zhatily Schröderovi triumf jako z hollywoodských filmů.
Ironií osudu se Stoiber nemýlil. Ossis, lidé z východu, se nezanedbatelně podepsali na výsledku voleb. Více než čtvrtina z nich podpořila Levicovou stranu stvořenou teprve v létě z východoněmecké Strany demokratického socialismu (PDS), někdejších členů SPD a odborářů z původní Spolkové republiky. Hlasy pro novou levici zhatily Schröderovi triumf jako z hollywoodských filmů. Kohlovy sliby
Chyběly mu, aby Merkelovou nejen dotáhl, ale i předběhl. A Merkelová? Navzdory tomu, že prožila většinu života v NDR, Ossis se k ní otočili zády. Přitom právě přízeň rozhodující části z 11 miliónů východoněmeckých voličů ji měla vynést do kancléřství.
Podobně jako mnoho lidí z východu, také Stielke se nikdy dlouhodobě neztotožnil se stranami původem ze západu. V roce 1990, krátce po sjednocení, volil CDU, protože kancléř Helmut Kohl slíbil přeměnit východ na kvetoucí krajinu. Před sedmi lety hlasoval z protestu pro Schrödera a v neděli - zase z protestu - pro Levicovou stranu.
"Viděl jsem tam své první cédéčko v životě," vzpomíná taxikář Uwe Krause (44) na svou první cestu do západního Německa po pádu berlínské zdi v listopadu 1989. Ani on nevěří, že osud východu leží politikům ze západu upřímně na srdci.
"Udržují nás na infúzi - posílají sem peníze na přežití. Ale investice, pracovní místa, budoucnost pro mladé? Ti hoši a dívka v Berlíně, co se teď dohadují o korytech, se k tomu pořád nějak nedostali," směje se.