Meteorologové předpovídají, že ze 70 procent bude ve středu nad Floridou příznivé počasí, i když o víkendu tato pravděpodobnost o deset procent poklesla. Stejně důležité ovšem je, zda bude hezky i v Kalifornii a v Novém Mexiku - alternativních místech pro přistání.

Rozhodne počasí a kontrola nádrží

O startu s definitivní platností rozhodne poslední inspekce palivových nádrží. Právě úlomek zmrzlého paliva poškodil při startu plášť Columbie, což se jí 1. února 2003 stalo osudným při sestupu atmosférou.

NASA bude mít ve středu na poslední kontrolu hodinu. Pěnou vyplněné spáry na nádržích nahradila elektrickými ohřívači a změnila také konstrukci míst, na něž byla izolační pěna nanášena ručně. Jakýkoli náznak námrazy přesto znamená odložení startu.

Kvůli těmto úpravám byl let Discovery odložen v květnu a raketoplán putoval na obřím podvozku z odpalovací rampy zpět do hangáru. Stejnou úpravou projde i raketoplán Atlantis, jenž bude v záloze, pokud by nastaly vážnější problémy.

Sedmičlenná posádka poveze zásoby na mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) a někteří její členové mají ze stanice uskutečnit tři výstupy do prostoru, při němž mají nacvičit opravu pláště raketoplánu, vyměnit gyroskop ISS a instalovat vnější úložnou plošinu.

Kolegové kosmonauti připraveni pomoci

Podle zavedených zvyklostí si i členové nynější posádky Discovery museli vybrat někoho z kolegů kosmonautů, kteří zůstávají na Zemi, aby v případě neštěstí pomáhal jeho rodině. Tři z nich už pomáhají rodinám po obětech katastrofy Columbie. Být vybrán za rodinného asistenta je čest, nikoli břímě, tvrdí NASA. "V okamžiku ztráty svých blízkých je tím nejhorším pocit bezmoci. Pokud může člověk aspoň trochu přispět, je to to nejlepší na světě," říká člen týmu raketoplánu Discovery Stephen Robinson.

Sám pomáhal rodině svého spolužáka z výcviku v NASA Michaela Andersona, který zahynul v Columbii. Podle Robinsona byla tato pomoc tou nejdůležitější věcí na světě, jakou kdy udělal. A dala mu lekci.

Pilota nadcházející mise Discovery Jamese Kellyho si před startem Columbie vybrala za pomocníka pro svoji rodinu astronautka Laurel Clarková. Její manžel Jonathan Clark, lékař pracující rovněž pro NASA, na ni čekal, když Columbia při sestupu do atmosféry shořela.

Domů do Houstonu se vracel v šoku. Na letišti se ho už ale ujal Kelly a hned ho odvedl mezi přátele astronauty. "Začali jsme pít a povídat si," vzpomíná Clark. V následujících měsících Kelly věnoval Clarkovi až 80 hodin týdně, aby mu pomáhal a dělal společnost.

Neocenitelná zkušenost to byla i pro Andrewa Thomase, třetího z posádky Discovery, který pomáhal rodinám astronautů z Columbie. "Všichni se teď, myslím, díváme na lety do vesmíru trochu jinak," řekl Thomas.