Připomínka slavného britského vítězství přilákala do jihoanglického přístavu 167 lodí z 35 zemí a velitele námořních sil z 57 zemí, včetně Francie a Španělska, které v roce 1805 britská flotila vedená Horaciem Nelsonem porazila.

U britských břehů si daly dostaveníčko letadlové lodi nejen z Británie, ale i z Francie, USA, Španělska a Itálie. Bitevní plavidla i civilní lodě vyslaly na oslavy i další země od Austrálie přes Jižní Koreu, Brazílii po Srbsko a Rusko.

Vše zahájila královna

Oslavy začaly dopoledne přehlídkou lodí seřazených v úžině Solent mezi Portsmouthem a ostrovem Wight. Za slunečného počasí ji zahájila z paluby ledoborce Endurance královna Alžběta, která je nejvyšším admirálem britského loďstva. Z královské rodiny se oslav účastnili také princ Charles s chotí Camillou. Akci provázela rozsáhlá bezpečnostní opatření a oblast zajišťovaly minolovky.

Po přehlídce se navečer 17 historických lodí z pěti zemí zúčastnilo rekonstrukce bitvy, která se odehrála 21. října u jihošpanělského mysu Trafalgar.

Při nynější "bitvě" se vystřílelo deset tun střelného prachu, nasazena byla nejmodernější pyrotechnika i replika vlajkové lodi Victory, z níž Nelson velel a na níž také zemřel po ráně z muškety. Oslavy vyvrcholily ohňostrojem, po němž všechna plavidla naráz rozsvítila všechna světla.

Prapravnučce vadila politická korektnost

Mohutné oslavy však neunikly sporům o politickou korektnost. Ve snaze neurazit Francouze se úřady nerozhodly pro rekonstrukci skutečné bitvy, nýbrž pro střet fiktivní červené a modré armády z napoleonských dob. Rozhodnutí ostře napadla praprapravnučka vítězného admirála Anna Tribeová (75).

"Připadá mi to dost hloupé. Myslím, že Francouzi a Španělé jsou dost dospělí na to, aby uznali, že jsme tuto bitvu vyhráli," prohlásila Tribeová, jejíž předkové pocházejí z milostného vztahu Nelsona s Emmou Hamiltonovou.

Jistého zadostiučinění však Francie po dvou stoletích přece jen dosáhla. Její moderní letadlová Charles de Gaulle je největší evropskou válečnou lodí a zastínila britskou letadlovou loď Invincible.

Tisk: byl to Everest mrtvol

Velmi kritický komentář přinesl také deník The Guardian, podle něhož "megapárty měla zakrýt fakt, že šlo jednu z nejkrvavějších a ne příliš slavných námořních bitev v dějinách". "Výsledek střetu byl přitom dopředu známý. Nelson, který neztratil v bitvě ani jednu ze svých 27 lodí, bezohledně zaútočil na nepřítele, který měl nedostačující výzbroj, špatně vycvičené posádky a nechuť k boji," napsal deník.

Následný "Everest mrtvol" (Britů padlo 650, Francouzů a Španělů 6500) nebyl náhodný - cestou k vítězství nebylo potopení nepřátelských lodí, nýbrž zdecimování jejich posádek. Britové proto nabíjeli dva až tři dělostřelecké granáty naráz, aby krveprolití maximalizovali. Tento rozměr bitvy byl ale nyní podle Guardianu decentně zapomenut, prostě proto, že to byli Britové, kdo zvítězil.

"V letech 1793-1918 jsme zabili šestkrát více Francouzů než oni nás, a proto bylo třeba nabídnout dnes jakousi antitragédii, happyend," dodává Guardian. Podle listu má velké národní usmíření také zakrýt žalostný stav britské flotily, kterou nyní tvoří 25 torpédoborců a fregat a je 15krát menší než v roce 1805.