O dohodě asociací leteckého průmyslu obou zemí informoval australský deník Herald Sun. Francouzi mají zkušenosti z výroby Concordu, na které se podíleli s Velkou Británií. Japonci svůj snový projekt o nadzvukovém dopravním letounu s kapacitou až 300 míst zahájili v roce 1989. Pro srovnání Concorde nabízel místo pro 100 cestujících. Po třech letech výzkumu byl projekt zastaven.

V roce 2002 se však ještě stačil uskutečnit aerodynamický test zmenšeného modelu japonského supersoniku. Skončil fiaskem, když vybuchl v australské poušti. "SST je snem japonských inženýrů," řekl předseda japonské Asociace leteckých výrobců (SJAC) Akira Yanagida. "Myslíme si, že takové letadlo se může stát skutečností za 20 let," prohlásil pro AFP. SJAC má vývoj SST i ve svém strategickém plánu pro rok 2005.

Vývojem supersoniku se zabýval i Boeing, který byl po více než 14letém výzkumu v lednu 1966 vybrán federální vládou, aby zrealizoval prototyp prvního amerického nadzvukového dopravního letounu - Model 2707. Většinu nákladů přitom nesla vláda. Po pěti letech, ještě před dokončením dvou prototypů, však americký senát rozhodl o ukončení financování programu SST. V té době však v kanceláři Boeingu ležely předběžné objednávky od 26 aerolinek 122 strojů.

V činné službě bylo v průběhu 27 let jen 18 Concordů. Jejich odchod do leteckého důchodu uspíšila v roce 2000 tragédie na pařížském letišti Roissy/Charles de Gaulle, při které zahynulo všech 113 lidí na palubě. [celá zpráva] Poslední komerční let se konal 26. listopadu 2003.

Svůj supersonic vyvinulo i Rusko. To si však notně pomohlo průmyslovou špionáží. Podobnost Concordu a Tu-144 neunikla západním médiím, která ruský stroj pojmenovala Concordski.