Němci tehdy vyčkali na příhodný vítr a otevřeli 5700 lahví se 168 tunami chlóru, který zamořil terén v šířce osmi kilometrů a dostal se až do nepřátelských zákopů.

Žlutozelený jedovatý a dusivý mrak měl děsivé účinky. Napadení vojáci neměli žádné ochranné prostředky, a tak se počet obětí vyšplhal na pět tisíc a dalších 15 tisíc lidí se přiotrávilo.

Nastal nepřehledný zmatek

"Tisíce mužů utíkaly po polích v nepopsatelné hrůze a odhazovaly zbraně. Mračno už je dohánělo. Ti, kteří z něj stačili vyskočit, měli tmavě rudé tváře, vyplazené jazyky, vypálené oči," popsal situaci očitý svědek. Několik útoků chemickými prostředky se odehrálo již dříve, avšak měly jen minimální nebo žádné účinky.

Například Francouzi v srpnu 1914 vystřelovali na nepřátelská postavení dělostřelecké granáty se slzným plynem a Němci vypustili chlór už v lednu 1915 na východní frontě u Bolimówa (jihozápadně od Varšavy). Mráz ale účinky plynu minimalizoval, takže Rusové útok téměř ani nezpozorovali.

Útoky se zdokonalily

Až operace u Ypres o tři měsíce později přinesla masové lidské ztráty. Zmíněné belgické město je s chemickými zbraněmi spojováno i z jiného důvodu: byl od něj odvozen název pro tzv. hořčičný plyn, tedy yperit, který se na bojištích 1. světové války objevil později.

Jde o plyn, který zasahuje nejen dýchací cesty, ale i kůži, na níž způsobuje puchýře. V pozdějších letech minulého století se objevily ještě nebezpečnější, tzv. nervově paralytické látky, např. sarin, soman, tabun či VX, které jsou smrtelné i ve velmi malých koncentracích.

První z jmenovaných použila japonská sekta Óm šinrikjó před deseti lety k útoku v tokijském metru, načež dvanáct lidí zahynulo a 5500 dalších se přiotrávilo. Svět si tehdy více než kdy předtím uvědomil, že chemické zbraně se mohou stát i kořistí teroristů.