Balzamování, jež znali už staří Egypťané, Peršané a Asyřané - byť používali zcela jinou techniku - má ochránit ostatky zesnulého před zkázou a zabránit postupnému rozkladu těla.

Vatikán poprvé nechal balzamovat papežovo tělo v roce 1118. Podle Signoracciho se při stabilizaci těla především musí provést dezinfekce ostatků, což zajistí formaldehydový roztok, který se žilami a tepnami injekčně napustí do mrtvého těla.

Další nezbytností je odstranit zbytky krve a dalších tělních tekutin. V roce 1963 zajistila rodina Signoracciů, považovaných za jedny z nejlepších v oboru, nabalzamování ostatků Jana XXIII. a o 15 let později Pavla VI. a Jana Pavla I. Ostatky Jana XXIII., exhumované v roce 2001, se uchovaly v dokonalém stavu.

"Když ho vystavili ve skleněném sarkofágu ve Svatopetrském chrámu, přečkalo tělo uplynulých 38 let jako zázrakem téměř nijak nepoznamenáno," uvedl list La Repubblica. Ostatky Pavla VI. byly nabalzamovány jen lehce, než byly během horkého římského léta vystaveny v bazilice svatého Petra.

Po dvou dnech ale tělo začalo jevit příznaky rozkladu a z pleti a prstů začala mizet barva. Špatnou práci odvedli podle listu La Stampa balzamovači v roce 1958 v případě Pia XII.: některé stráže u jeho ostatků dokonce kvůli zápachu omdlely. Poté se Vatikán rozhodl změnit firmu a balzamováním pověřoval už výhradně Signoracciovy.