Bethe podle zdrojů z univerzity zemřel klidně v neděli ve svém domě v Ithace.

Od útlého věku byl považován za génia na poli fyziky. Nobelovu cenu za fyziku získal, když mu bylo 61 let, a to v roce 1967 za objevy týkající se vzniku energie ve hvězdách. Slavnou teorii přitom publikoval v jedné ze svých prací již v roce 1938.

Své poznatky publikoval prakticky nepřetržitě od 20. let do roku 2000.

Vývoj v Los Alamos

Za druhé světové války Bethe dočasně odešel z Cornellovy univerzity a vedl oddělení teoretické fyziky v tajném projektu Manhattan. V rámci něho v Los Alamos ve státě Nové Mexiko vědci jako Enrico Fermi, Robert Oppenheimer, Leo Szilard a Edward Teller vyvíjeli první americkou atomovou bombu.

Poté, co zhlédl atomový výbuch v červenci 1945, řekl: "Nejsem filosof." Postupně se však přikláněl k mírovým hnutím a snažil se o to být "politickým fyzikem", jak sám sebe nazýval.

Přesto ještě krátce po válce pracoval Bethe s Tellerem na vývoji americké vodíkové bomby. Později se ale konečně přiklonil ke snahám mírového využití jaderné energie a za mezinárodní kontrolu nad ní.

Varování světu

V roce 1958 vedl prezidentskou studii o jaderném odzbrojení a byl poradcem americké delegace na rozhovorech o zákazu zkoušek jaderných zbraní v Ženevě.

I když většina vědců v Los Alamos si podle něj uvědomovala potenciál jaderné zbraně, realita byla "horší, než jsme očekávali", řekl Bethe v rozhovoru s agenturou AP v roce 1996. "Po Hirošimě si mnozí z nás řekli: 'Snažme se, aby se to už neopakovalo'," prohlásil.