Adam bydlel s rodiči a mladším bratrem ve čtyřpatrovém domě v centru. Před útokem jej ještě masopustně zdobili. Když večer začala první vlna bombardování, schovali se s ostatními obyvateli domu do sklepa. "Ve sklepě, který měřil asi pětkrát pět metrů, se schovávalo 56 lidí. Seděli jsme těsně vedle sebe na lavicích. První výbuchy vyhodily elektřinu, my jsme ale měli tehdy svíčky a baterky," vyprávěl Adam ČTK.

Drážďany už předtím zažily dva malé nálety, tento s nimi ale nebylo možné srovnat. "Čekali jsme, do toho výbuchy. Někdo se modlil, děti křičely, někdo plakal. Můj malý bratr se ještě léta potom v noci budil a křičel: Oheň," vzpomínal Adam, z něhož válka, jak připouští, udělala neochvějného pacifistu.

Ve sklepě brzy začala páchnout spálenina a Adamovi z úkrytu vyběhli. "Můj otec byl tehdy už starší muž, který zažil první světovou válku. Věděl, že musíme ven, nebo už se odtamtud nedostaneme. Tehdy umřelo ve sklepech hodně lidí," líčil.

Na náměstí Kreuzenplatz hořely ve výši čtvrtých pater domy. Okolo těch, které už prohořely až dolů, nebylo možné dostat se ulicí dál. Adamovým se ale nakonec podařilo z náměstí uniknout, aby je venku zastihl druhý nálet, ničivější než první, který zasáhl dosud netknuté čtvrti okolo centra.

Azyl v horách

"Nejhorší byl druhý zásah, kdy jsme leželi na ulici, a nikde jsme se nemohli schovat a každých pět až deset metrů vybuchovaly bomby," vyprávěl Adam. "Tehdy jsem zažil ohnivou smršť, utíkali jsme, ale úplně nás porazila, pověsili jsme se na nejrůznější předměty, abychom tomu odolali."

Celé rodině se podařilo přečkat i třetí nálet, uniknout z Drážďan a dojít do horského městečka Altenbergu, které sousedí s českým Cínovcem. Tam u příbuzných zůstali do konce války.

Přesný počet obětí by měla co nejvíce zpřesnit komise historiků, kterou Drážďany nedávno svolaly.

Vzpomínku zkazili neonacisté

Vzpomínková nedělní shromáždění však zastínila demonstrace zhruba pěti tisíc neonacistů, kteří uspořádali "smuteční pochod" na památku obětí náletů. Početným policistům se však podařilo zabránit potyčkám neonacistů s levicovými extremisty.

Demonstraci zaštítila krajně pravicová NPD, která se loni na podzim dostala do saského zemského parlamentu. Její zástupci v úvodu akce mluvili o "bombovém holokaustu", "spojeneckých zločincích" a srovnávali Drážďany s Hirošimou nebo válkou v Iráku. Kritizovali také demokratickou politickou scénu, že bagatelizuje drážďanské utrpení a úmyslně snižuje počet mrtvých.

"Saský parlament si radši připomíná osvobození Osvětimi a kapitulaci Německa 8. května než utrpení svých lidí," hřímal šéf poslanecké frakce NPD Holger Apfel, obklopen extremisty, kteří drželi kříže s nápisy Drážďany, Hirošima, Vietnam, Bagdád.

Schröder: vinu Německa nelze setřít

Demonstrace neonacistů přiměla kancléře Gerharda Schrödera, aby odsoudil zneužívání tohoto smutného jubilea. "Zažíváme 60 let po válce, jak někteří z nás zkoušejí zneužít lidské utrpení. Falšují se historické souvislosti. Vinu a odpovědnost, kterou mělo nacistické Německo za zahájení druhé světové války, zničení a teror, ale nelze setřít," uvedl kancléř v tiskovém prohlášení a ujistil, že Německo nepřipustí převracení historie.

"'Stavět mosty, prožít smíření' - to stálo na rekonstruovaném chrámu Panny Marie. To je poselství 13. února, kterému rozumíme v Drážďanech tak, jako v Coventry, Guernice a jiných místech, které se staly obětí nelidskosti války," uvedl kancléř.

Proti zneužívání jubilea se ale postavili i drážďanští, kteří na Starém trhu sestavili ze svíček velký nápis "Toto město má nacistů dost".

Kostel Panny Marie, jehož rekonstrukce se stala symbolem znovuzrození zničené "labské Florencie", dnes také převzal kříž z hřebů ze střechy katedrály v Coventry. Toto britské město se stalo jedním z prvních civilních cílů po nacistickém vyhlášení "totální války".