"V Acehu a sousední oblasti Medan už několik dní po mobilních telefonech koluje seznam dětí s udáním věku a orgánů, jež jsou k dispozici," tvrdila televize.

Protože obchodníci, kteří přijíždějí do Indonésie často s podrobnými seznamy orgánů, připravenými podle aktuální poptávky, potřebují děti většinou dostat ze země, děje se tak nejčastěji pod záminkou adopce.

Zájem o koupi dětí

Irvan Mutiara z místní humanitární organizace Aceh - Sepakat uvedl, že ani zákaz vycestování dětí z provincie není pro gangy překážkou: "Máme informace, že policie na letišti zadržela několik falešných ,rodičů' s dětmi z Acehu."

Padělané dokumenty lze v Indonésii pořídit do třiceti eur (asi 915 korun) Podle týdeníku Focus policie nasadila do akce zvláštní vyšetřovací skupinu, která má zabránit odvlečení dětí do ciziny.

Policistky v civilu střeží letiště, nemocnice a uprchlické tábory a působí jako volavky, když se vydávají za zájemce o koupi dětí.

Veliká poptávka

Statistiky uvádějí, že ročně lékaři transplantují v celosvětovém měřítku přibližně 300 tisíc ledvin, 25 tisíc srdcí a jater, tři tisíce jazyků a pět tisíc slinivek břišních.

Poptávka je však mnohem větší, takže se stále častěji dostávají ke slovu nelegální obchody. Navzdory tomu, že legislativa prakticky všech západoevropských států zakazuje transplantace orgánů, které byly prodány, nikoli darovány, kšeft běží na plné obrátky.

Příjemci pocházejí především z USA, Německa, Japonska a bohatých států kolem Perského zálivu. Od osmdesátých let minulého století se začala rozvíjet takzvaná "transplantační turistika". Zámožní Japonci a další Asijci cestovali do Indie a jihovýchodní Asie, aby získali orgány od místních nemajetných.

Čekání na transplantaci

Podle údajů amerického ministerstva zdravotnictví v současné době zoufale čeká třiasedmdesát tisíc Američanů na transplantaci nějakého orgánu. Každý den jich šestnáct umírá, protože ho nedostanou.

Mnozí z nich anebo jejich příbuzní jsou ochotni zaplatit jakoukoli cenu, Orgány nemohou lékaři odebírat na místě, protože dárce a příjemce musejí mít stejnou krevní skupinu a negativní takzvanou křížovou zkoušku - náročné imunologické vyšetření, kdy se porovnávají bílé krvinky dárce se sérem příjemce.