Dnes už je arabské veřejnosti jasné, že její vlády nejsou s to zajistit nejzákladnější podmínky pro národní bezpečnost, dokonce ani ochránit nezávislost a suverenitu svých zemí. Jedním z důvodů této nemohoucnosti je ztráta důvěry mezi vládci a ovládanými, naprosté pohrdání právy občanů a lidskými právy zakotvenými v ústavách, mezinárodních závazcích a smlouvách. K tomu je nutné připočítat další komplikace - korupci, ekonomickou slabost a naprostý nedostatek vnitroarabské spolupráce. Arabské státy a obyvatelé ztratili sebeúctu - a svět ztratil úctu k nim.

USA mají rozsáhlý plán změn v regionu

K vážnosti situace přispívá i to, že americká administrativa po určitou dobu zřetelně měla plán rozsáhlé kampaně proti arabským zemím v regionu. Její první známky byly patrné už před 11. zářím 2001, politické předpoklady k jejímu naplňování se ale poté ještě znásobily. Cílem je odstranit řadu režimů v oblasti a změnit politické postoje některých dalších. Tuto kampaň umožňuje enormní vliv USA na mezinárodní scéně a vysilující rakovina šířící se arabským světem.

Účelem zmíněné americké politiky je především posílení vlivu USA na Středním východě a dále změnit tamní režimy. Nejde přitom o jejich zanesení na oběžnici USA, tam již jsou. Výsledkem má být změna jejich povahy, struktury, právního systému a politické, ekonomické a sociální kultury tak, aby lépe vyhovovaly požadavkům neokonzervativců v americké administrativě. Jakkoli jsou tyto podmínky na první pohled přitažlivé, budou vyžadovat soužití s Izraelem za podmínek stanovených izraelskou pravicí. Budou vnuceny zvenčí, v koordinaci s radikální izraelskou agendou - a což je ještě podstatnější, právě takto budou i vnímány.

Co bude tento vývoj pro Araby znamenat? Především nastávající okupaci arabského státu, tedy katastrofu srovnatelnou s tím, co se stalo v Palestině v roce 1948. Tragédií této doby je, že tak bude postupovat nejsilnější země světa, v součinnosti s dalšími státy, které mají různé nároky a aspirace v arabském světě. Přes změť různých vysvětlení její podstaty bude mít nadcházející okupace jediný výsledek - vojenskou vládu. Od té chvíle bude možné hovořit o odporu proti zahraniční nadvládě, se vším, co to obnáší. Bude to znamenat dlouhé období nepokojů a zmatků, které se může táhnout celé desetiletí i déle. Budeme svědky vynoření politických hnutí zcela odlišných od těch, jež známe z minulosti. Některá budou obhajovat sekularismus, jiná náboženský extremismus nebo ultranacionalismus. Další budou dobrovolně spolupracovat s cizinci.

Dvě velká témata: okupace a změny

Je proto životně důležité, aby současné arabské politické síly sjednotily velké výseče společnosti, aby bylo dosaženo arabské občanské a demokratické společnosti, kde se všichni lidé budou těšit důstojnosti a rovnosti. Patrně nejobtížnějším problémem k vyřešení budou právě vlastní vlády v regionu. Je jasné, že mezi veřejností a režimy je propast, již není možné přemostit. Chybí vzájemná důvěra a na straně vlád není zájem na změnách - režimy se zabývají příznaky potíží, ale jejich příčiny nechávají padat k horšímu. Tento postup byl možný v minulosti, nikoli ale dnes.

Nyní se blíží okupace a ztráta pocitu důstojnosti arabských občanů v regionu i jinde. Dnes je jedinou cestou k vybudování slušného života exil. Válka tento ponurý stav ještě zhorší - je-li to ještě vůbec možné. Postsaddámovský Irák a širší region budou stát před dvěma výzvami - vypořádat se s hegemonií cizinců a provést vnitřní reformy ustavující demokratické vlády a ústavní pořádek. Nepodaří-li se to, někteří mladí lidé se mohou uchýlit k terorismu a anarchii a jen vyhrotí tragickou situaci, v níž se nyní nacházíme.