Bushova vláda totiž vzbudila dojem, že se irácké vedení otřásá, že většina irácké armády snad ani nebude bojovat a že Iráčané budou invazní jednotky vítat s květinami v rukou. Něco z toho se sice ještě může stát, avšak lidé, kteří americké jednotky vítali, byli zatím mnohem odmítavější, než mnozí očekávali, míní americký list. Podle tiskové agentury AP musí spojenecké jednotky téměř s jistotou počítat v Bagdádu s boji, které vojenští stratégové přirovnávají k "souboji na nože v telefonní budce".

Jestliže se Iráčané nevzdají, budou muset koaliční jednotky, které se každou hodinou přibližují, prověřit své schopnosti na střechách budov, moderních bulvárech, v rozsáhlých obytných čtvrtích i v úzkých uličkách. Podle vojenské teorie ztrácí armáda při dobývání města skoro třetinu vojáků. Takovou cenu USA neplatily již po generace a doufají, že se jí vyhnou novou taktikou a výcvikem, mimořádnou obezřelostí a trochou štěstí.

Britský list Financial Times konstatuje, že každý, kdo s jistotou považoval svržení Saddáma za pouhý taneček, ví nyní mnohem víc. Ačkoli o konečném výsledku války není pochyb, narážejí americké a britské jednotky cestou na Bagdád i přes svou převahu na citelný odpor. Počet obětí na straně spojenců je relativně nízký, navíc jde většinou o následky nehod a vlastních nedopatření. Množství obětí na irácké straně, zejména pak mezi civilisty, lze těžko odhadovat, ačkoli se zdá být vzhledem k tvrdým, ale cíleným bleskovým úderům pozoruhodně malé. Alespoň doposud, píše deník.

Rýsuje se velká bitva o Bagdád

Podle další britského deníku The Guardian je bezprecedentní, do jaké míry se americké a britské jednotky snaží předcházet civilním obětem konfliktu. Velké války z minulého století se vyznačovaly nerespektováním bezpečnosti lidí, kteří nejsou vojáky. V dobách totální války bylo civilní obyvatelstvo více či méně legitimním cílem, jehož utrpení mělo přivodit rychlejší porážku nepřítele.

Francouzský deník Libération míní, že nynější válka v Zálivu je na rozdíl od konfliktu v roce 1991 založena na hypotéze, podle níž má být zhroucení režimu Saddáma Husajna dosaženo vojenskou silou. Americké vedení si vysnilo scénář, že k dobytí Bagdádu nebude třeba žádného boje v ulicích či o každý dům. Válka ale ještě nevedla k pádu irácké diktatury, která je stále ještě velmi aktivní, a to i na jihu země. Vrcholem by bylo, kdyby tento odpor učinil ze Saddáma národního hrdinu. Taková vyhlídka nyní pronásleduje Washington a odsuzuje jej k tomu, aby vedl o Bagdád vojenskou bitvu, píše Libération.

Počet obětí mezi spojenci poroste

Podle italského listu Corriere della Sera čelí Bushova administrativa třem neznámým: obavám, že se válka protáhne, že ztráty budou větší, než se plánovalo, a příliš vysokým nákladům operace. Například každá raketa s plochou dráhou letu vyjde na půl miliónu dolarů. Američané přitom již léta nejsou zvyklí na smutné body count, tedy počítání mrtvých těl, jako třeba ve Vietnamu. Slepá víra v technologickou válku vede stále ještě 41 procent Američanů k očekávání, že počet mrtvých a zraněných v Iráku nepřesáhne stovku. To je ale velmi nízký počet. Určitě bude stoupat, ale o kolik ještě?, táže se list.

Ruský deník Kommersant označuje za paradox, že se stoupající cenou Američanů a Britů za vojenský konflikt klesá pro ně cena politická. Poté, co svět obletěly zprávy o ztrátách na straně spojenců, se tón v četných metropolích světa změnil. I když z nich nadále znějí hlasy proti válce, vlády mnoha zemí přestaly své odmítavé postoje dále zesilovat. Začaly spíš požadovat od Iráku, aby lidsky zacházel se zajatci, píše Kommersant.