Hlavní obsah

Organizované maření deportací. Německý protivyhošťovací byznys šlape

– Berlín
Právo, Vladimír Plesník

Poté, co 150 migrantů zahnalo minulý měsíc na ostudný útěk v německém Ellwangenu policisty, kteří si přijeli pro Tožana Júsifa O. (23), aby ho převezli zpět do vlasti, vzplála ve Spolkové republice pře o pomahačích uprchlíkům.

Foto: Hannibal Hanschke, Reuters

Příznivci AfD v Berlíně demonstrovali i proti migraci. Archivní foto.

Článek

Krátce před sedmou hodinou ranní zaklepali na dveře bytu v obytném domě v Karlsruhe soudní úředníci v doprovodu policejní eskorty.

Ve třech pokojích už na ně čekalo sedm Albánců. Nezvaní hosté jim ukázali příkazy k vyhoštění Dordana M., jeho ženy Adey a syna Tárika. Odpovědí jim bylo krčení ramen. Otec? Zmizel už před několika měsíci.

Pod pláštíkem lidskosti se podvádí, lže, falšuje – a to s jediným cílem: napěchovat si peněženky
Richard Barabasch, lékař

Sedmnáctiletý syn? Nemáme potuchy. Matka? Mohla by být u psychologa – ve 280 kilometrů vzdáleném Mnichově.

Krach po 10 minutách

Po deseti minutách pokus o soudem nařízený nucený návrat albánské rodiny ztroskotal. Už podruhé. Poprvé ji zachránilo dobrozdání terapeuta. Podaří se vůbec vyplnit právně závazný pokyn k deportaci? Úředník zasvěcený do případu se netají pochybnostmi: „I příště dostanou včas varování a stačí se rozprchnout.“

Albánská rodina v tom opravdu umí chodit – se žádostí o azyl neuspěli v Rakousku, několikrát v Německu. Přesto v zemi zůstávají a německý erár jim dál vyplácí příjemné sociální dávky. A bude tak činit, dokud dotyční neopustí německou půdu. Což se jen tak nestane.

Příběh z Karlsruhe není přitom žádnou výjimkou – jen v roce 2017 se nezdařilo 950 vyhoštění – dvojnásobek než předloni. Ve 111 případech se o to postaraly lékařské důvody, ve 314 se letecké společnosti vzepřely vzít nuceně navracené na palubu a 525 neúspěšných či nebezpečných uchazečů o azyl se postavilo na odpor, aby nemuseli Německo opustit.

Incident v Ellwangenu označil spolkový ministr vnitra Horst Seehofer (68) z bavorské CSU za „políček do tváře všem občanům dodržujícím zákon“.

Jeho vlivný spolustraník Alexander Dobrindt (47) dokonce ukázal prstem, když sáhl ke slovnímu obratu „antivyhošťovací byznys“. To samozřejmě vzápětí vyvolalo pobouření především v řadách sociální demokracie (SPD) a Zelených, takže padala slova o nepřátelství vůči cizincům, vyčleňování a předsudcích.

Afghánci, pozor! Přijdou si pro vás v pátek 15. června

Má Dobrindt pravdu? „Určitě,“ nepochybuje Rainer Wendt (61), šéf německých policejních odborů a autor knihy Německo v ohrožení. Už v roce 2016 varoval před tím, že politici před znepokojivou situací zabraňující deportacím přivírají oči“.

Ke klíčovým hráčům Wendt řadí iniciativu Pro Asyl a tzv. rady pro uprchlíky. „Tyto rady udělují pokyny, jak se při odvozu na letiště zpěčovat policii, a především zveřejňují data připravovaných deportací,“ poukazuje Wendt.

Rady tvoří zástupci iniciativ na podporu uprchlíků, odborů, církví a jednotlivců, kteří – jak kupříkladu rada z Dolního Saska vymezuje své poslání – „nesouhlasí s diskriminací běženců a chtějí proti ní něco společně podniknout“.

To zní bohulibě. Ve skutečnosti jejich weby kromě spojení na právníky a poradny nabízejí doporučení, jak justicí nařízené nucené převozy zmařit.

„To je úder přímo na solár právního státu. Dospěli jsme tak daleko, že někteří, a bohužel ti nejhlasitější a nejodhodlanější, dokážou vydávat vyhoštění kriminálníka za zločin,“ líčí hořce Robert Seegmüller (48), předseda Svazu německých správních soudců.

Obzvlášť čile si počíná bavorská rada pro uprchlíky. S „infoautobusem“ objíždí ubytovny žadatelů o azyl, aby varovala před „brutalitou ve střediscích pro odsuny“.

Bez povyku se to občas neobejde. Uprchlické středisko v Manchingu si tudíž vymohlo soudní zákaz vstupu aktivistů, protože ohrožovali bezpečnost hecováním uprchlíků.

Bavorští zastánci migrantů zveřejňují na webech budoucí data přepravy neúspěšných či nebezpečných uchazečů o azyl. „Varování: nejbližší deportace do Afghánistánu, pátek 15. června. Vzkaz je jasný: pár dní před datem a pár dní po něm zmizte. Většinou se dostanou k letovým řádům, a to i charterů. Takřka všechny organizace na podporu uprchlíků to tak dělají,“ cituje týdeník Focus vysoce postaveného policistu.

Těm, kteří se však přesto nechají dopadnout a jsou už na cestě na letiště, se hodí doporučení: co nejhlasitěji a nepřetržitě křičte, abyste na sebe upozornili ostatní cestující, a v žádném případě neusedejte na místo.

Lékaři „vyrábějí“ chorobopisy na míru

Za poslední prostředek záchrany se považují lékařská dobrozdání. Doktor Richard Barabasch (76) už přes dvacet let doprovází utečence na letiště, připravuje lékařské zprávy pro úředníky či policisty. Jeho shrnutí je zdrcující: „Dobrindt má naprostou pravdu. V této alianci lékaři, psychiatři a právníci sehrávají nezanedbatelnou roli. Pod pláštíkem lidskosti se podvádí, lže, falšuje – a to s jediným cílem: napěchovat si peněženky.“

Právníci se častokrát zjeví na rozjezdové dráze těsně před odletem a předloží lékařské doporučení. „Osmdesát procent sepisují psychiatři a většina je zfalšovaná,“ upozorňuje Barabasch, že kolegové na objednávku diagnostikují psychická traumata, návaly paniky, sklony k sebevraždě.

Organizované maření deportací

I proto Philip Amthor (26), poslanec Spolkového sněmu za vládní křesťanskou demokracii (CDU), navrhuje sérii opatření proti organizovanému maření deportací.

„Organizace, jež takto pokoušejí podkopávat právní stát, musí okamžitě přijít o peníze z veřejných zdrojů, do posledního eura. Kromě toho by prokuratura měla začít vyšetřovat, zda rady nezdržovat se v určitou dobu v místě bydliště mohou být posuzovány jako trestný čin,“ uzavírá.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám