Ženy ve věku od 77 do 81 let z čínské provincie Šan-si podaly na japonskou vládu žalobu za útrapy způsobené japonskými vojáky až v roce 1995.

Požadovaly 20 miliónů jenů (necelé 4,4 mil. Kč) a oficiální omluvu.

Odmítnutí soudů

Nároky poškozených odmítl už soud nižší instance. Odvolaly se tak k nejvyššímu soudu, jenž dnes předchozí verdikt potvrdil.

Přiznal nicméně, že japonská vláda z druhé světové války je za zločiny odpovědná a že ženy musely prožít těžké trauma.

"Trpěly jsme brutalitou japonské armády. Neustále nás bili, utrpěly jsme četná zranění. Proč japonská vláda stále neuznává tyto zločiny?" naříkala jedna z Číňanek Liou Mien-chuanová (77) po vynesení rozsudku. "Budu bojovat za spravedlnost, dokud budu naživu," dodala.

Bylo mi třináct

Japonci popírali existenci sexuálních otrokyň pro své vojáky až do roku 1993. K tomuto účelu přitom za druhé světové války sloužilo až dvě stě tisíc žen, většinou Korejek a Filipínek.

Tokio však jejich jakékoli odškodnění odmítá s tím, že vše vyřešila mírová dohoda uzavřená v roce 1951 v San Francisku. "Zabili ve mně ženu," řekla ke své "službě" pro japonské vojáky novinářům Filipínka Beatriz Tuazanová (74).

"Přišli k nám do domu. Naložili mě do automobilu. Moje matka se je snažila zastavit. Vojáci ji nejdříve zbili, pak jí jeden z nich bodl mečem. Bylo mi třináct," vypráví dále jedna z dosud žijících otrokyň.

Armáda jí a dalším "kolegyním" přezdívala "utěšitelky". Tuazanová nikoho žalovat nechce. Požaduje pouze, aby se o všem dále veřejně mluvilo.