Jde spíše o to, co stojí na 33. stránce programu vlády vedené nejmladším evropským premiérem, kancléřem Sebastianem Kurzem (31), v níž velmi pravicová FPÖ získala klíčové pozice na ministerstvech obrany, vnitra a zahraničí: „V duchu evropské integrace … se bere v úvahu poskytnout možnost těm, kdo patří do německy mluvící etnické skupiny v Jižním Tyrolsku a vůči nimž Rakousko vykonává funkci ochrany na základě pařížských dohod, požádat o rakouské občanství mimo již vlastněné příslušnosti italské,“ píše se v programu.

Řím své splnil

Tento krok by mohl vzkřísit problém považovaný celá desetiletí za definitivně vyřešený. Itálie si v roce 1918 přivlastnila ze strategických důvodů Jižní Tyrolsko (italsky Horní Adiže). Fašistický režim se k německy hovořícímu obyvatelstvu choval nepřátelsky a často brutálně. Zakazoval výuku německého jazyka, poitalšťoval jména obcí a napomáhal imigraci Italů do regionu.

Po druhé světové válce se situace radikálně změnila. Oba státy uzavřely dohodu, jíž se Itálie zavázala chránit práva německy mluvící menšiny. Kdo pracuje ve veřejné službě (úřady, policie, soudy), musí umět jak italsky, tak německy, místní občan se tedy může obrátit na jakýkoliv úřad ve svém jazyce, oblast dostala rozsáhlou rozhodovací, kulturní a finanční autonomii.

Ani Rakousko není zajedno

Dohoda stanovila, že Rakousko má pod dohledem OSN právo kontrolovat, zda Itálie závazky plní. V roce 1992 Vídeň potvrdila, že se tak stalo.  Změnila se i situace ekonomická – průměrný přijem v Jižním Tyrolsku je vyšší než v Innsbrucku – 42 400 eur ročně oproti 39 tisícům. „Schengen navíc zrušil hranice, a tak nechápeme, proč někdo ve Vídni chce vrátit hodiny zpět,“ napsal list Corriere della Sera.

Ale pochyby se objevují i v Rakousku „Tento krok by mohl rozpoltit společnost v Jižním Tyrolsku a ohrozit soužití,“ řekl tyrolskému deníku Tageszeitung Andreas Khol (76), expředseda vídeňského parlamentu.

Arno Kompatscher (46), předseda autonomní provincie Jižní Tyrolsko, reagoval opatrně: „Mám důvěru v kancléře Kurze, podporuje sjednocenou Evropu a myslím, že ta otázka dvojího občanství je spíše emotivní záležitost než cokoliv jiného. Tady nikdo neusiluje o odtržení od Itálie, soužití obou národností je výborné. Myslím, že ve Vídni mají jen obavy z imigrantů a požadují ostrou kontrolu na hranici.“