Obhájce poukazoval na duševní rozrušení svého mandanta v době atentátu a řekl, že Brunerie pojímal svůj čin v zásadě jako sebevraždu. I žalobce uznal, že Brunerie nebyl zcela odpovědný za své činy, ale řekl, že nešlo o naprostou ztrátu osobnosti.

Soudu předcházely dlouhé spory o to, zda je Brunerie příčetný, a tudíž schopný podstoupit proces. Rozhodnutí přinesla až letos v létě třetí expertíza.

Brunerie vystřelil 14. července 2002 na prezidenta, když projížděl v otevřeném voze po Champs Elysées. Zbraň si přinesl v pouzdře na kytaru. Když zamířil, další člověk hlaveň srazil, takže kulka minula cíl. Střelce, který se vzápětí pokusil obrátit zbraň proti sobě, pak přemohli další diváci a zatkla ho policie.

Zakomplexovaný mladík byl sice členem jedné pravičácké skupinky, ale politika prý s atentátem neměla nic společného. Bruneriemu šlo údajně o to, aby se proslavil. V předvečer akce rozeslal po internetu upozornění, že na druhý den bude hvězdou v televizi, a později jednomu psychiatrovi řekl, že mu není proti mysli být přirovnáván k Françoisi Ravaillakovi, který v roce 1610 zavraždil krále Jindřicha IV.