SvT uvedla, že Estonia převážela konkrétně elektronické přístroje z výzbroje ruské armády odsunuté z Pobaltí.

Švédské úřady přitom podobné teorie deset let popíraly jako nepodložené spekulace.

Pašovaný materiál

Podle televize zatím neexistují důkazy, že by vojenská technika byla na palubě trajektu i při jeho poslední plavbě. V dokumentu přesto zazněly i hlasy požadující obnovení vyšetřování tragédie. "Kdo ví, co vlastně v útrobách lodi v osudné noci bylo," řekl k tomu reportér SvT a autor pořadu Lars Borgnäs.

Vše poprvé veřejně potvrdili Lennart Henriksson, nyní penzionovaný celník, který měl na starosti celní odbavení dvou švédských vozidel s citlivým materiálem v týdnech nedlouho před katastrofou - a jeho tehdejší nadřízený Stig Sandelin.

Podle Henrikssonových záznamů se vojenský materiál v Estonii do Švédska pašoval nejméně dvakrát: 14. a 20. září 1994.

Hlídaný vrak

Estonia se za velké bouře potopila v noci z 28. na 29. září 1994 při plavbě z Tallinu do Stockholmu, přičemž z 989 cestujících se jich zachránilo jen 137.

Po ztroskotání Estonie Švédsko nejdříve vyhlásilo, že trajekt bude i s těly obětí vyloven z moře. Následně země prosazovala zalití vraku betonovým krunýřem na podmořském dně.

Přistup na místo, kde dnes Estonia leží, je pod hrozbou trestu zakázán.