Humanitární organizace působící v regiónu uvádějí, že největším problémem je neustávající příliv nových lidí bez domova. Už tak přeplněné stávající kapacity táborů nedokáží nové lidi přijímat.

Vedle zhoršujících se hygienických podmínek se zvyšuje také počet násilných činů kolem stanových "sídlišť".

Bellamyová uvádí případy, kdy neznámí pachatelé z pověření vlády unesli skupinu dětí a převezli je bez rodičů do jiného tábora. Při násilném přemísťování obyvatel, "čištění" území od uprchlíků dochází ke zranění postižených.

Velkému nebezpečí jsou podle Unicefu vystaveny zejména dívky a ženy. Mnozí provládní vojáci totiž stále používají taktiku znásilňování jako prostředku k "přesvědčování" komunit.

Osoby něžného pohlaví jsou násilnostem vystaveny zejména při sběru dřeva. Mnohdy palivo na vaření, otop nacházejí až po šesti až osmihodinovém putování. Právě daleko od svých blízkých se stávají snadným cílem pro ozbrojence.