Pietu pořádala velvyslanectví České a Slovenské republiky, ale přispěli k ní i místní.

„Tyto vzpomínkové akce jsou výjimečné výraznou podporou místních obyvatel, kteří ceremonii už několik desetiletí spoluorganizují a o hroby mrtvých vojáků se vzorně starají,“ sdělil Právu český velvyslanec v Belgii Jaroslav Kurfürst.

Pieta za československé vojáky v Belgii

Pieta za československé vojáky v Belgii

FOTO: Kateřina Farná, Právo

Každoroční vzpomínková ceremonie k uctění památky československých vojáků padlých roku 1944 při obléhání francouzského přístavu Dunkerk a osvobozování Belgie se pořádá už od roku 1970.

Pieta vedle vlčích máků

Dovolenkové letovisko De Panne leží v provincii Západní Flandry a je známé především širokými plážemi. Začátkem 2. světové války tam působilo velitelství Britského expedičního sboru a přes městečko byli před německou ofenzívou evakuováni britští i jiní vojáci do Británie.

Po těžkých bojích bylo dobyto 30. května 1940. V srpnu téhož roku byla na zdejším obecním hřbitově vyhrazena část pro hroby britských vojáků, k nimž přibylo osm náhrobků se jmény vojáků Československé samostatné obrněné brigády.

Náhrobky padlých československých vojáků v Belgii

Náhrobky padlých československých vojáků v Belgii

FOTO: Kateřina Farná, Právo

Už na první pohled je znát, že se o vojenské hřbitovy místní starají více než příkladně. Stéblo vedle stébla sešikované jako podle pravítka, nikde ani jeden povadlý lísteček. Písek kolem je elegantně upraven a jen lesklé lastury připomínají jeho původ.

Hlavní část ceremoniálu se uskutečnila o kousek dál, na vojenském hřbitově v Adinkerke. Tam, nedaleko rušné silnice, kde divoce kvetou rudé vlčí máky, jsou kromě 40 československých vojáků z druhé světové války pochováni také britští, němečtí i ruští vojáci z 1. světové války. Některé světlé náhrobky zůstávají stále bezejména, jiné obrůstají irisy. Většina našich vojáků zemřela v přímém boji, přípravě na něj nebo při jedné velké dopravní havárii.

„Nedávno jsem četl knihu o ženě, která přežila Mengeleho hrůzy. Zmiňuje se tam příběh dvou vojáků, kteří se zúčastnili vylodění a bojů u Adinkerke. Jeden z nich popisuje smrt svého nejlepšího kamaráda Imra Glasela, pochovaného tady na hřbitově. Zahynul v tanku. Před chvílí jsme našli jeho náhrobek. Úplně mi naskočila husí kůže, protože najednou celá akce dostala konkrétnější tvář,“ připomněl slovenský velvyslanec Stanislav Vallo.

Mír není zadarmo

Před tím, než vojenská kapela zahrála českou a slovenskou hymnu a k náhrobkům byly položeny bílé růže, pronesl velvyslanec Jaroslav Kurfürst řeč o padlých hrdinech, na než nesmíme zapomenout. „Svoboda se musí bránit před jakoukoli formou diktatury, protože ztratit svobodu je mnohem snazší než ji vybojovat nazpět,“ prohlásil.

Pieta za padlé československé vojáky v Belgii

Pieta za padlé československé vojáky v Belgii

FOTO: Kateřina Farná, Právo

Na jeho slova navázal v rozhovoru pro Právo vlámský podplukovník a patriot Christophe Onraet.

„Víte, Belgie byla vždycky nárazníkovou zemí nejrůznějších bojů. Měli jsme štěstí na spojence, kteří nám přišli pomoci. I tolik let od konce druhé světové války je pro nás důležité historii připomínat a vzpomínat na ni. Hodně dlužíme lidem, kteří sem přišli, bojovali s Belgií a za Belgii také položili svůj život,“ vysvětlil a zdůraznil, že mír není zadarmo.