V Belgii zavzpomínali na padlé československé vojáky

Pietu pořádala velvyslanectví České a Slovenské republiky, ale přispěli k ní i místní.

„Tyto vzpomínkové akce jsou výjimečné výraznou podporou místních obyvatel, kteří ceremonii už několik desetiletí spoluorganizují a o hroby mrtvých vojáků se vzorně starají,“ sdělil Právu český velvyslanec v Belgii Jaroslav Kurfürst.

Každoroční vzpomínková ceremonie k uctění památky československých vojáků padlých roku 1944 při obléhání francouzského přístavu Dunkerk a osvobozování Belgie se pořádá už od roku 1970.

Dovolenkové letovisko De Panne leží v provincii Západní Flandry a je známé především širokými plážemi. Začátkem 2. světové války tam působilo velitelství Britského expedičního sboru a přes městečko byli před německou ofenzívou evakuováni britští i jiní vojáci do Británie.

Po těžkých bojích bylo dobyto 30. května 1940. V srpnu téhož roku byla na zdejším obecním hřbitově vyhrazena část pro hroby britských vojáků, k nimž přibylo osm náhrobků se jmény vojáků Československé samostatné obrněné brigády.

Už na první pohled je znát, že se o vojenské hřbitovy místní starají více než příkladně. Stéblo vedle stébla sešikované jako podle pravítka, nikde ani jeden povadlý lísteček. Písek kolem je elegantně upraven a jen lesklé lastury připomínají jeho původ.

Hlavní část ceremoniálu se uskutečnila o kousek dál, na vojenském hřbitově v Adinkerke. Tam, nedaleko rušné silnice, kde divoce kvetou rudé vlčí máky, jsou kromě 40 československých vojáků z druhé světové války pochováni také britští, němečtí i ruští vojáci z 1. světové války. Některé světlé náhrobky zůstávají stále bezejména, jiné obrůstají irisy. Většina našich vojáků zemřela v přímém boji, přípravě na něj nebo při jedné velké dopravní havárii.

„Nedávno jsem četl knihu o ženě, která přežila Mengeleho hrůzy. Zmiňuje se tam příběh dvou vojáků, kteří se zúčastnili vylodění a bojů u Adinkerke. Jeden z nich popisuje smrt svého nejlepšího kamaráda Imra Glasela, pochovaného tady na hřbitově. Zahynul v tanku. Před chvílí jsme našli jeho náhrobek. Úplně mi naskočila husí kůže, protože najednou celá akce dostala konkrétnější tvář,“ připomněl slovenský velvyslanec Stanislav Vallo.

Před tím, než vojenská kapela zahrála českou a slovenskou hymnu a k náhrobkům byly položeny bílé růže, pronesl velvyslanec Jaroslav Kurfürst řeč o padlých hrdinech, na než nesmíme zapomenout. „Svoboda se musí bránit před jakoukoli formou diktatury, protože ztratit svobodu je mnohem snazší než ji vybojovat nazpět,“ prohlásil.

Na jeho slova navázal v rozhovoru pro Právo vlámský podplukovník a patriot Christophe Onraet.

„Víte, Belgie byla vždycky nárazníkovou zemí nejrůznějších bojů. Měli jsme štěstí na spojence, kteří nám přišli pomoci. I tolik let od konce druhé světové války je pro nás důležité historii připomínat a vzpomínat na ni. Hodně dlužíme lidem, kteří sem přišli, bojovali s Belgií a za Belgii také položili svůj život,“ vysvětlil a zdůraznil, že mír není zadarmo.