Za přitažlivostí příslušné globální konvence jsou „nerealistická očekávání denuklearizace“, prohlásil minulý týden Christopher Ford, šéf sekce masových zbraní americké Rady pro národní bezpečnost, poradního orgánu prezidenta.

Pro rezoluci Valného shromáždění z loňského prosince, jež konferenci svolala, se přitom vyslovilo 113 členských zemí OSN. Proti jich bylo pětatřicet včetně Česka. Prahu stejně jako další spojence v Alianci vyzval Washington k bojkotu konference. Ze spojenců neposlechly volání USA jen Itálie, Estonsko a Albánie – tyto země hlasovaly pro konferenci.

Na půli cesty zůstalo Nizozemsko, jež se s 12 dalšími včetně jaderné Číny, IndiePákistánu hlasování zdrželo. Zbylé atomové státy – Rusko, Británie, Francie, Izrael a Severní Korea – se jako Spojené státy postavily ke snaze dospět k nalezené konvenci zády.

„Realisté“ nenabízejí zatím dobrý recept

To odráží skličující fakt: vlády disponující nukleárními arzenály, tedy ty, na nichž nejvíc záleží, ignorují světové mínění a ve svých doktrínách dál považují jaderné zbraně za nejvyšší záruku své bezpečnosti. Tak jako za studené války. A ještě horším faktem je, že po vstupu do jaderného klubu pošilhávají další adepti.

Ani toto takzvané křídlo „realistů“ atomové šachovnice, které mluví o odzbrojení smluvní cestou, nenabízí dobrý recept. „Ať to jsou závody ve zbrojení!“ řekl příznačně těsně před Vánoci zvolený prezident Donald Trump v reakci na výzvu šéfa Kremlu Vladimira Putina, aby Rusko posílilo bojovou schopnost strategického arzenálu.

Jaderné odstrašení v zásadě udrželo od konce 2. světové války mír mezi hlavními mocnostmi.Jack Weinstein, generál letectva

Trump šel ještě dál. USA podle něj budou vždy jadernou jedničkou a v prvním oficiálním telefonátu s Putinem shodil smlouvu START podepsanou v Praze (2010), významně redukující nasazené hlavice a nosiče, jako chybu svého předchůdce. Dokument je prý výhodný jen pro Moskvu. Američtí experti mimo Bílý dům, kteří věci rozumějí, ale jen kroutili hlavou.

Slovní a zbraňová přebíjená, tak známá z letitého soupeření USA a Sovětského svazu, ale znovu nabírá na obrátkách. Místo dalších redukcí jsou tak na dohled naopak nové závody v nukleárním zbrojení. „Jaderné odstrašení v zásadě udrželo od konce 2. světové války mír mezi hlavními mocnostmi,“ prohlásil v minulých dnech listu The New York Times generál letectva Jack Weinstein, zástupce šéfa štábu strategického odstrašení.

Začaly nové jaderné závody

Mnozí oborníci tvrdí, že nové jaderné závody už vlastně dávno začaly, jen se jim zjemněle říká modernizace nukleárních kapacit. Nutná obnova někdy až desítky let starých hlavic, raket, ponorek a letadel je totiž spojena s realizací technických novinek, které mohou navzdory stanoveným početním limitům reálný poměr sil měnit.

Snižovat arzenály zavazuje i Smlouva o nešíření jaderných zbraní (1968), v jejímž rámci jsou atomovými mocnostmi oficiálně uznány USA, Rusko, Británie, Francie a Čína.  K těmto masovým zbraním se však už mezitím dopracovaly další státy – včetně Severní Koreje, která navzdory sankcím svůj program zdokonaluje a atomovým úderem otevřeně vyhrožuje i Americe.

„Odpovědní realisté“ tak mají po ruce pohodlný argument, že tváří v tvář takovému nebezpečí nelze zůstat bez „účinných prostředků“. A pod těmi už má na mysli každý to své. Bez podpory mocností zůstane samozřejmě případná konvence, o níž se dnes začíná v New Yorku jednat, nenaplněným dokumentem. Praxi nezmění, půjde jen o doklad o dobrém úmyslu. Politický význam takového počinu by však byl nepopiratelný.