Naruší brexit vztahy a spolupráci mezi státy NATO? Objevují se i názory, že to může v budoucnosti ohrozit bezpečnost Evropy.

Žádné změny zatím ve vztazích mezi členy NATO nepozoruji. Odcházíme sice z EU, ale neodcházíme z Evropy a chceme naopak svou přítomnost v Evropě, co se týče bezpečnosti, posílit. Pro Británii je prioritou pokračovat v boji proti Islámskému státu ve společné koalici, ve které je i Česko. Letos bude velkým úkolem se vypořádat s návratem bojovníků Islámského státu do Evropy. V Berlíně jsme o Vánocích viděli, jaké má islámský terorismus strašlivé následky. Pro Británii i pro další unijní státy jsou proto operační spolupráce a sdílení zpravodajských informací velmi důležité. Proto spíše čekám, že vztahy se spíše zintenzivní.

Do Polska a do Pobaltí, kam míří čtyři prapory NATO v rámci projektu předsunuté přítomnosti, jsme poslali své jednotky. Jednotky mířící do Estonska vede Británie. Máme vedoucí roli v aliančních jednotkách velmi rychlé reakce. Do Rumunska letos vyšleme své letouny Typhoon, abychom tam pomohli hlídat vzdušný prostor. Pro NATO bude rok 2017 velmi důležitý i třeba kvůli nástupu Donalda Trumpa. NATO je největší světová vojenská aliance a také naděje, že se nevrátí studená válka. Očekáváme, že dojde ke změně a již nebude nic jak dříve. Ale nevnímáme to jako hrozbu, ale jako příležitost, že my, Evropané, dokážeme plnit své závazky k NATO a Spojeným státům. Z britského pohledu je situace jednoznačná, neubíráme, ale přidáváme.

Britský ministr zahrani­čí Boris Johnson podpořil Trumpovu kritiku, že evropské státy málo přispívají na společnou obranu. Neklesne po odchodu z Unie mezi Brity chuť starat se o bezpečnost ostatních unijních států, když uvidí, že nedávají do obrany víc peněz?

To si nemyslím, protože britská a evropská bezpečnost jsou spojité nádoby. Přestože Britové volili nezávislost na EU, neotáčíme se zády. Bezpečnostní hrozby zůstávají. Vydáváme dvě procenta HDP na obranu. Některé evropské státy nedávají ani jedno celé procento. To, že mají evropské státy zvýšit výdaje na bezpečnost a přispívat na obranu, se říká již dlouho. To se ale nedá stihnout za den za dva, nákup výzbroje je zdlouhavý. Důležité je, že některé evropské země k tomu směřují. Česko se zavázalo zvýšit obranné výdaje na 1,4 procenta HDP do roku 2020 a to je podle mého velmi dobrý přístup. Cílem jsou dvě pro­centa.

Proč je Británie proti evropské armádě?

Evropská unie neposkytuje kolektivní obranu, jako to dokáže NATO. Není potřeba NATO duplikovat. Není dostatek peněz, aby se financovala jak obrana NATO, tak EU. Nejen peněz, ale i lidí. Byla by potřeba dvě velitelství, do nichž bychom museli poslat naše nejlepší lidi, a těch máme jen omezený počet.

O vybudování evropské armády se začalo více diskutovat v souvislosti s migrační vlnou. Nemělo by se NATO více zapojit do řešení migrace, a tím korigovat diskusi o armádě EU?

NATO zastává přesně tu roli, jakou má. Vidíme to ve Středozemním moři, kde je nasazení Aliance poměrně masivní. Téma migrace je ale mnohem složitější. Všechny státy by v tom měly dělat víc. Např. v Africe bychom měli pomoci řešit problémy, které vedou k migraci. V Sýrii bychom měli najít nějaké trvalé řešení.

NATO posílá k hranicím Ruska čtyři prapory. Jak podle vás Rusko ohrožuje Evropu?

Rusko je určitě rizikem pro Evropu. Máme v paměti nezákonnou anexi Krymu a také pohyb ruských sil u hranic. Na tyto aktivity reagujeme vysláním jednotek. Musíme o tom ale jasně mluvit a vysvětlit jak Rusku, tak lidem doma, co děláme a proč to děláme. Není v tom nic útočného, ale je to jen reakce a také ujištění členů Aliance na hranicích s Ruskem, že je NATO funkční. A také je to sdělení Rusku, že jsme připraveni jednat.

V Česku je rozšířený názor, že zbytečně Rusko provokujeme. Co o tom soudíte?

Těmto lidem bych řekl, že je nutné se dívat, jak se celá situace vyvinula. Po summitu ve Varšavě NATO jasně sdělilo, že považuje anexi Krymu za nezákonnou. Určitě se ale soustředíme na to, aby naše reakce nebyla nepřiměřená.

Prezident Zeman řekl, že mezi ohroženími Ruskem a Islámským státem je rozdíl jako mezi chřipkou a rakovinou. Jaké srovnání byste použil vy?

Je jasné, že jsou to rozdílné hrozby. Na jedné straně je stát – Rusko – a na druhé teroristická organizace, tedy něco, co státem vůbec není. To se nedá porovnat. Ale obojí ohrožuje naši bezpečnost. Teď je hodně důležité se soustředit na to, že bojovníci Islámského státu se vrací do členských států, kde dříve bydleli, a představují velkou hrozbu. Všechny státy to berou velmi vážně a na odhalování těchto lidí vynakládají mnoho peněz.

Jak hodnotíte českou armádu?

Pro nás je Česko důvěryhodný, transparentní a schopný partner v NATO. Česká armáda přispívá mnoha sofistikovanými schopnostmi a technologiemi.

Kde by měla podle vás česká armáda přidat?

Zaměřit by se měla hlavně na nákup výzbroje a vybavení, např. vrtulníků, raket a radarů. Což je také její velká priorita. Prioritou by měl být výcvik vojáků, aby mohli být nasazeni v mnohonárodním bitevním poli 21. století.

Spolupracuje nějak britská a česká armáda?

Spolupracujeme ve velkém rozsahu. Např. chceme do Česka přivést špičkové britské právníky, aby české vojenské právníky školili v právu pro ozbrojené konflikty. Spolupráce není ale jednostranná a již se ukázalo, že se máme co učit i od vás. Británie i Česko jsou si hodně podobné v tom, že hodně investujeme do vojáků.

V čem je Česko pro britskou armádu zajímavé?

Česko je součástí NATO a to je pro nás hodně důležité, protože potřebujeme ochotné a schopné spojence. Obrana je velmi drahá, Británie se v příštích deseti letech chystá na ni utratit šest biliónů korun (což je pět ročních rozpočtů celé ČR – pozn. red.). Ale ani s tímto rozpočtem nedokážeme dělat vše, a proto potřebujeme spojence a řešíme s nimi, kde potřebujeme pomoci a kde potřebují pomoci oni.

Je pro britskou armá­du v něčem zajímavý český obranný průmysl?

Český obranný průmysl je proslulý tím, že umí být inovativní. Třeba výrobci radarů jsou na absolutní světové špičce, i další menší odvětví jsou na vysoké úrovni a samozřejmě se o to zajímáme.

Jak je to s vyzbrojováním v Británii, preferujete, když to jde, domácí výrobce?

To je všude stejné. Jsme samozřejmě vázáni evropským právem, ale když je to možné, snažíme se přispívat k větší zaměstnanosti i prosperitě domácího průmyslu. Nemělo by to být ale na úkor pořizovaného materiálu a výsledného efektu.