Henri Vernet a Thomas Cantaloube, autoři knihy Chirac Contre Bush: L'Autre Guerre (Chirac vs. Bush: Jiná válka) tvrdí, že Ústřední zpravodajská služba CIA monitorovala telefonáty nejen mezi Chirakem a jeho protějškem Georgem W. Bushem, ale také hovory francouzské hlavy státu s ministry a zahraničními diplomaty.

"Místy činu nebyly jen proti odposlechu údajně zajištěné místnosti v budově OSN, ale také přímo Elysejský palác," píší.

Francouzský prezident si nebral servítky

Experti CIA dokonce vypracovali slovník "neobvyklých až vysloveně lidových" obratů, k nimž se Chirac uchyloval při soukromých telefonátech. Vulgarismy v nich byly naprosto běžné.

Na dokreslenou uvedli prezidentův výrok na adresu někdejší britské premiérky Thatcherové na summitu EU před osmi lety. "Co vlastně ještě ta tetka chce - to jí mám naservírovat svou zadnici na stříbrném tácu?" řekl do ještě zapnutého mikrofonu.

Zahraniční diplomaté hovořící pod podmínkou anonymity upozornili, že evropští odpůrci války si nebyli před štěnicemi jisti ani v budově Spojených národů.

"Kdykoli jsme odtud vyšli a diskutovali jsme s americkými kolegy, do nejmenších podrobností věděli, oč se vedl rozhovor v jejich nepřítomnosti," potvrdil člen zastoupení jedné západoevropské země.

Elysejský palác nabízel Bushovi vojáky

Podle autorů se jedině německé diplomatické zastoupení v OSN osvědčilo jako skutečně bezpečné proti odposlechům: "Odsud, z izolované skleněné buňky, žádná tajemství ven neunikla."

Členové Chirakova doprovodu prezidenta vylíčili jako "chronicky telefonujícího", přičemž ne vždy používal chráněnou linku.

Kniha dále upozorňuje, že Chirac vážně uvažoval, že přispěje 15 tisíci vojáky k USA vedenému zásahu v Iráku - až rozpory ohledně termínu útoku zničily vyhlídky na spolupráci.

"V prosinci 2002 poslal svého generála Jeana-Patricka Gaviarda, který nabízel deset až patnáct tisíc vojáků spolu s letadly a další technikou. Podmínkou bylo, aby Bush umožnil pokračovat inspektorům v práci. Američtí představitelé mu však řekli, že může být pozdě na zařazení Francouzů do útoku, protože Američané v regionu jsou už mobilizovaní a integrace by byla náročná.

Špatné osobní vztahy s Bushem

Do loňského února Chirac ponechával své vojáky připravené s předpokladem, že Saddám Husajn udělá chybu a OSN podpoří invazi. Couvl uprostřed náznaků, že Bush se Saddámem naloží po svém, děj se co děj," píše se v knize.

Problematický osobní vztah mezi oběma prezidenty přispěl ke zlé atmosféře vyvolané během diskuse o Iráku, jež vzájemnou averzi obou jen prohloubila.

"Americký kolega mi to řekl jasně: na osobní úrovni jsou vztahy nenapravitelné," cituje kniha vysokého nejmenovaného činitele francouzské armády.

Cantaloube a Vernet, reportéři deníku Le Parisien, uvádějí, že kniha se opírá o rozhovory nejméně s 50 francouzskými a americkými vládními a armádními činiteli. Francouzský prezident Jacques Chirac na nedávné tiskové konferenci v Paříži.