Článek
Líder Máximo myslí na smrt. „Všichni přijdeme na řadu,“ řekl letos v dubnu na sjezdu komunistické strany. Memento mori šedovlasého revolucionáře přimělo některé delegáty k slzám – většina Kubánců nezná život bez Fidela.
Ten v úřadu přečkal deset amerických prezidentů, stvořil a udržel socialistický režim v bývalé Cukřence Spojených států přímo před branami úhlavního nepřítele, přežil údajně 600 pokusů o atentát.
Jak šel čas s Fidelem Castrem. Vlevo na snímku z roku 1961, uprostřed je foto z roku 2000 a zcela vpravo únor 2016.
Nemanželský syn majetného negramotného latifundisty a jeho služky už jako student právnické fakulty toužil po věhlasu a slávě, vzpomínali spolužáci. Do asketického revolucionáře měl daleko – nosil obleky na míru a jezdil kabrioletem.
V mexickém azylu, kde skončil po amnestii, když byl ve vězení za diletantsky provedený útok 26. července 1953 na kasárna Moncada v Santiagu de Cuba, se spolu s mladším bratrem Raúlem, svým stínem a nástupcem, seznámil s argentinským lékařem Ernestem „Che“ Guevarou a španělským vojenským expertem Albertem Bayem, který ho zasvětil do umění vést partyzánskou válku.
Vyvázlo jen dvanáct
Na sklonku roku 1956 se Fidel vydal na palubě přetížené jachty Granma spolu s 81 spolubojovníky zpátky na ostrov. Z prvních srážek s armádou vyvázlo z celé invazní skupiny jen 12 lidí (Fidel, Raúl, Camilo Cienfuegos, Che Guevara a další), kteří se s obtížemi probili do hor Sierra Maestra.
Barbudos (Vousáči) získávali stále výraznější podporu a v roce 1958 přešli do ofenzívy. O silvestrovské noci uprchl diktátor Fulgencio Batista, chráněnec amerických politiků i mafiánů. Na Nový rok 1959 Fidel zvěstoval: „Revoluce zvítězila!“
V rámci znárodnění nezapomněl zabavit majetek vlastní rodině. „Co to, k čertu, děláte s naší zemí?“ rozčilovala se jeho matka Lina. „Bezplatné vzdělání a zdravotní péči obdivuje dosud celý svět,“ říká Bert Hoffmann z Ústavu latinskoamerických studií v Hamburku. Po rozpadu Sovětského svazu odvrátil ekonomické zhroucení jen díky turistickému ruchu a spolupráci s ropnou velmocí Venezuelou.
Dnes čas od času napíše úvodník do stranického listu Granma, skutečnou moc ztratil. „Potřebují ho jako symbol, právě teď ve fázi přibližování s USA,“ podotýká Volker Skierka, autor jeho životopisu.