Odborníci z Jihokalifornské univerzity, jimž výroba čipu zabrala deset let, svou studii zveřejnili v posledním čísle odborného časopisu New Scientist.

V ní popisují, jak znovu a znovu stimulovali části krysího hypokampu elektrickými signály až zjistili, jaká akce způsobuje kterou reakci. Své poznatky vědci poté převedli na matematický model, jež vložili do křemíkového čipu. "Pokud přijdete o hypokampus, mozek není schopen ukládat nové vzpomínky," říká šéf výzkumu Theodor Berger.

"Nikdo zatím přesně neví, jak hypokampus informace kóduje, takže jsme prostě jeho chování okopírovali," dodává. Vědci předpokládají, že hypokampus, jenž je zodpovědný za paměť, náladu a vědomí, kóduje zkušenosti a umožňuje jejich uložení ve formě dlouhodobých vzpomínek v jiné části mozku.

Další na řadě jsou opice

Berger chce čip v blízké budoucnosti implantovat opicím, speciálně trénovaným na paměťová cvičení. Později vyřadí opičí hypokampus a místo něj zapojí mozkovou protézu. Pokud se zvíře naučí nové dovednosti, lze experiment považovat za úspěšný.

Podle Bergera by čip byl spíše umístěn na pacientově lebce než v hlavě. S mozkem by "komunikoval" pomocí dvou elektrod, z nichž jedna by zaznamenávala elektrické impulsy přicházející z mozku a druhá by předávala potřebné příkazy zpět do mozku.

Podle expertů hypokampus funguje jako shluk malých paralelních obvodů - pokud dojde k jejich poškození, mělo by být možné zasaženou oblast obejít jiným obvodem, jimž by byl právě křemíkový čip. Ten by, narozdíl od kochleárních implantátů, jež pouze stimulují mozkovou aktivitu, zcela nahradil poškozenou tkáň.