Přistávací manévr probíhal podle plánu až do výšky 33 kilometrů nad povrchem Země. První informace neuváděly dostatečné detaily, je však jasné, že sonda s pouzdrem z drahých kovů a vzácných minerálů, v němž jsou ionty a atomy hmoty, vyvržené ze Slunce, neshořela v atmosféře.

Klíčové pro další osud vzorků totiž bude, zda se pouzdro od sondy oddělilo a jestli se nárazem neroztříštilo a zachovalo si hermetičnost uzavření. Jeden z havarijních plánů mise totiž počítal s tím, že se vrtulníkům nepodaří klesající padák zachytit a pouzdro dopadne do písku pouště.

Taková varianta znamenala v představách týmu prakticky jen nepříjemné zdržení, způsobené hledáním pouzdra v poušti a následnou ztíženou manipulací po případných drobných poškozeních jeho konstrukce. To ovšem šlo díky padáku o sestupovou rychlost jen asi 12 km v hodině, zatímco při mnohakilometrovém volném pádu spodními vrstvami atmosféry byla rychlost dopadu nesrovnatelně vyšší.

Miliardy miliard nabitých atomů

Modul s nákladem "miliardy miliard" nabitých atomů měl vědcům pomoci podrobně zmapovat původ a vývoj naší sluneční soustavy. "Už několik let jsme chtěli poznat složení Slunce," uvedl geochemik Don Burnettz Kalifornského technického institutu.

Naposledy přinesly vzorky z vesmíru na Zemi americká mise Apollo a sovětská Luna, které v 70. letech sbíraly horniny na Měsíci.

Během mise Genesis NASA poprvé sebrala vzorky ze vzdálenosti větší než je vzdálenost Měsíce. Sonda Genesis obíhala v uplynulých třech letech mimo dosah magnetického pole Země a lapala ionty slunečního větru na destičky z křemíku, diamantu, safíru, zlata a jiných materiálů. (aa, ČTK)