Její modrá vesta s nápisem UNHCR ukazuje, že v přestupním uprchlickém táboře u Gevgelije ji zaměstnává Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.

U provizorní plechové pokladny se mezitím tlačí další zájemci - desetičlenná rodinka s malými dětmi a několika dospělými. Jeden z nich ještě tlačí ženu na vozíčku. Ti nějakým zázrakem peníze mají, a to i po cestě ze Sýrie přes TureckoŘecko.

Brána v pohraniční bariéře, jíž uprchlíci procházejí z řecké na makedonskou stranu.

Brána v pohraniční bariéře, jíž uprchlíci procházejí z řecké na makedonskou stranu.

FOTO: Michal Mocek, Právo

Jízdenka na zašlý vlak stojí každého z nich 25 eur (asi 670 Kč) - pětkrát víc, než na kolik vyšla před časem, když uprchlíci mohli ještě na nádraží ve městě. Vlak pro tři sta lidí prý pojme 600 až 650 uprchlíků. Vyjíždí se, když je plný. Běženci tak v táboře čekají obvykle jen pár hodin, jen výjimečně den či dva.

Za svých 25 eur na osobu se dostanou za čtyři hodiny z Gevgelije na hranicích Řecka do Tabanovců, makedonského tábora u hranic se Srbskem. Po příchodu do této země je opět čeká registrace a převoz k nové hranici. Pro ty, kdo mají peníze, je to humánnější, než když loni davy lidí chaoticky křižovaly celým Balkánem.

Od hranice na vlak

A co ti, kteří už nemají nic třeba proto, že celý majetek „utopili“ v moři cestou do Řecka? Buď musejí čekat, až jim nějaká nevládní skupina něco dá, nebo si prý mohou přivydělat – třeba službami ve vlaku. Pak se i oni mohou bez obav postavit do fronty k pokladně.

Po Makedonii se nyní už uprchlíci moc neprojdou. Jakmile vstoupí vchodem v pohraniční bariéře ze žiletkového drátu, smějí zamířit jen o pár set metrů dál, do tranzitního registračního centra Vinojug, jak se tábor oficiálně označuje. Trousí se pomalu po skupinkách, někdy zcela nalehko, jindy s nacpanými batohy a stočenými spacáky.

Hledat falešné dokumenty je věcí policie. My pomáháme běžencůmIgor Ciobanu, UNHCR

Jejich první zastávkou je velký stan. Tam čekají, až je - vždy po padesáti - převezmou 20členné pracovní týmy. Ty je registrují a ověřují, zda mají aspoň ty doklady, které jim vystavili Řekové. Na vyřízení jedné skupiny prý je tak půlhodina. Na důkladnější kontroly či ověřování dokladů čas není.

„Hledat falešné dokumenty je věcí policie. My pomáháme běžencům,“ říká Igor Ciobanu, vedoucí pracovník UNHCR v táboře. Policie tam je, stejně jako vojáci a zvláštní síly. Ale ti se starají spíš o udržení pořádku.

Po registraci – a pokud je připraven vlak – mohou uprchlíci do fronty. Tam se znovu kontroluje, zda mají doklady, aby mohli dál – přes Srbsko a Rakousko do Německa. Někteří naznačí, že míří do Dánska. Ale to nemohou říkat moc hlasitě - už pár týdnů se pouštějí dál pouze ti, kdo už v Řecku za svůj cíl oficiálně udají Rakousko či Německo. Ty tak mají v dokladech zjevně i ti, kdo touží po světlech Kodaně.

Nechtějí uvíznout v Makedonii

Dříve to bylo pestřejší, vzpomíná Hana, která v Gevgeliji - nejdříve na tamním městském nádraží a nyní v táboře u hranic - pracuje už od loňského srpna. Tehdy přicházeli i Somálci, Eritrejci, prostě „každý, kdo se chopil šance“.

Nikdo nechce zůstat v Makedonii

Teď smějí přes hranici jen Afghánci, Iráčané a samozřejmě Syřané. Tedy ti, u nichž je zatím jistota, že je EU nevrátí zpátky. Migrační proud se pružně mění. Naposledy se tak stalo během minulých dvou tří týdnů. Podle Hany „jde teď příliš mnoho rodin“. Zdá se tedy, že i na Blízký východ dorazily zprávy o záměrech Němců omezit jejich scelování.

Hranici zatím přechází jeden až tři tisíce migrantů denně. „Ale čísla porostou. Možná ne na sedm až deset tisíc denně jako loni, ale porostou!“ varuje Igor Ciobanu, který o sobě říká, že býval ministrem moldavské vlády. Cílem těchto lidí je střed Evropy.

„Nikdo nechce zůstat v Makedonii,“ konstatuje Hana a dodává, že počet žádostí o azyl v malé balkánské zemi je nulový. Ani těhotné ženy se prý nechtějí zastavit, aby v zemi odrodily.

Kousek za Gevgelijí je vidět stanoviště policistů, které sem vyslalo Česko na pomoc Makedoncům při ochraně hranic. Zrovna tam mají „v práci“ skupinku několika mužů.

Kolik migranty stojí jejich dlouhá cesta
Ze Sýrie do Turecka 1000-1500 eur na osobu.
Tranzit přes Turecko vyjde na několik desítek eur.
Plavba z tureckého pobřeží na řecké ostrovy 700-1000 eur.
Cesta z ostrovů k hranicím Makedonie je za 70 eur.
 Tranzit přes Makedonii stojí 25 eur.
 Pak se přidají náklady na cestu přes Chorvatsko, Slovinsko, případně Rakousko.
 Zdroj: informace pracovníků UNHCR v Gevgeliji, kteří se odvolávají na sdělení běženců