Výbor ve své zprávě upozorňuje na existenci dobře rozvinutého obecného rámce pro ochranu národnostních menšin v zemi a uznává existenci speciálního programu financování pro plnění podmínek charty.

Nicméně také vyzývá Českou republiku, aby zvýšila své úsilí na podporu informovanosti o menšinových jazycích a kulturách jako nedílné součásti kulturního dědictví země a podporu tolerance k nim. Zvláště potřebná jsou prý opatření na podporu němčiny a romštiny v oblasti vzdělávání a jejich používání v médiích a ve veřejném životě.

Němčina je cizím jazykem

V současné době je prý v české společnosti nízké povědomí o tradičních menšinových jazycích země a o jejich přínosu k národnímu kulturnímu dědictví. Němčina je převážně vnímána a vyučována jako cizí jazyk. Přítomnost romštiny v hlavním vzdělávacím proudu je omezená a její výuku komplikuje negativní veřejné vnímání Romů. Na druhou stranu polština je v oblasti vzdělávání z velké části v dobré situaci ve svých tradičních oblastech.

Zpráva doporučuje změnu právních předpisů týkajících se výborů pro národnostní menšiny, aby nedocházelo k překážkám v uplatňování závazků z charty v oblasti vzdělávání.

Výbor rovněž vyzývá Českou republiku, aby odstranila ze svých právních norem podmínku, že pro možnost používání menšinového jazyka v trestním řízení musí příslušná osoba vydat prohlášení, že neovládá český jazyk.

Česko prý porušuje sociální chartu

Výbor ministrů při Radě Evropy je rozhodovací orgán a tím i nejdůležitější organizace rady. Je to vládní aparát Rady Evropy, kde mohou státní příslušníci diskutovat nad různými národními přístupy k řešení problémů, které trápí i jiné evropské státy. Zároveň se jedná i o kolektivní fórum, kde jsou formulována celoevropská doporučení reagující na tyto výzvy. Výbor je tvořen ministry zahraničí všech členských zemí.

Česko není ze strany Rady Evropy ušetřeno kritiky ani v dalších oblastech. Evropský výbor pro sociální práva při Radě Evropy například tvrdí, že Česká republika porušuje sociální chartu. Kritizována je především nedostatečná legislativa řešící vztah zaměstnanců a zaměstnavatelů v novém zákoníku práce.

Už v roce 2010 výbor kritizoval nedostatečnou úpravu délky přesčasů. Teoreticky se totiž může stát, že zaměstnanec bude mít kvůli přesčasům v jednom dni méně než osm hodin na odpočinek. Na to ale čeští zákonodárci nechtějí slyšet, protože omezení přesčasů by podle nich mohlo vést k nižšímu počtu nabídek práce na trhu a tím vyšší nezaměstnanosti, uvádí se na stránkách Rady Evropy.