Německé velvyslanectví ve Varšavě označilo pozvání za "usmiřovací gesto z polské strany". Poláci ale dali v posledních dnech několikrát najevo, že od kancléře čekají jasné vyjádření k otázce odškodnění Němců odsunutých z Polska.

Sám Schröder ostatně nedávno na půdě německého parlamentu prohlásil, že by chtěl s Polskem zahájit stejný usmiřovací proces, jako Německo absolvovalo po válce s Francií.

V pátečním rozhovoru pro deník Die Welt se o tom zmínil i polský premiér Marek Belka, když podotkl, že Polsko a Německo ještě v usmiřování nedošly tak daleko, jako se to povedlo Berlínu a Paříži.

Akce se vedle Schrödera zúčastní také šéf americké diplomacie Colin Powell. Jejich hostitelé mají přitom k oslavám i osobní vztah: jak otec premiéra Belky, tak otec prezidenta a Kwašniewského byli účastníky dvouměsíčních bojů proti německým okupantům.

Třiašedesát krvavých dní

Varšavské povstání vypuklo 1. srpna 1944 v 17.00 hodin. Byl to vůbec největší projev ozbrojeného odporu na území Evropy okupované nacisty.

Podle plánů mělo trvat jen dva až tři dny. Nakonec skončilo po 63 dnech ostrých bojů kapitulací povstalců. V pouličních srážkách zahynulo nebo bylo vážně zraněno na 40 tisíc povstalců. Zemřelo také 180 tisíc civilistů. Němci polskou metropoli téměř zcela srovnali se zemí.

K výbuchu povstání v polovině roku 1944 přispěla ofenzíva Rudé armády. Díky ní se musela nacistická vojska stáhnout z území Běloruska až k blízkosti Varšavy.

Jen pár dní před výbuchem povstání navíc důstojníci wehrmachtu uskutečnili neúspěšný atentát na Adolfa Hitlera. Obyvatelé Varšavy sledovali zmatenou evakuaci německé administrativy a nabyli dojmu, že okupační vojska jsou slabá.

Bylo to zapotřebí?

Protiněmecké povstání připravila polská exilová vláda v Londýně společně s hnutím odporu. Akce s krycím názvem Bouře předpokládala, že polská pětačtyřicetitisícová Zemská armáda zaujme pozice, které opustí německá vojska a vůči Rudé armádě bude vystupovat jako suverénní partner.

Po počátečních úspěších však nacistická armáda s přivolanými posilami povstání potlačila. Podle některých historiků k porážce přispělo i Stalinovo rozhodnutí zastavit sovětskou ofenzívu.

Dodnes se o varšavském povstání v Polsku živě diskutuje, zejména o tom, zda bylo zapotřebí. Kritici poukazují na obrovské ztráty a nedosažení žádného cíle. Obhájci zase soudí, že bylo dokladem touhy po svobodě, a to za cenu jakékoliv oběti.