Celé roky se Mosambičané, kteří po roce 1979 pracovali a studovali v NDR a které po roce 1990 sjednocené Německo poslalo domů, domáhají peněz. Jsou přesvědčeni, že jim patří.

Podvedené naděje bolí

"Jde o peníze, ale i o podvedené naděje. V NDR nám strhávali část platu a předávali naší vládě. Po návratu domů nám je měla vyplatit. Teď se k tomu nezná," řekl listu Frankfurter Rundschau Alberto Muhai, jeden z činitelů Fóra navrátilců z NDR.

M-Ossies (mosambičtí výchoďáci), jak si napůl žertem říkají, tvrdí, že z tehdejší měsíční mzdy 1600 marek NDR obdrželi jen 40 procent.

"Zbývajících šedesát procent připadlo vládě v Maputu, aby jimi hradila nákladní automobily, stroje a další dovoz z NDR. Byly to však naše peníze a chceme je od vlády konečně zpátky," upozorňuje Lázaro Escova, jeden z mluvčích.

Doma je čekalo pohrdání

Od roku 1990 se někteří z celkem 15 tisíc Mosambičanů scházejí v parčíku poblíž ministerstva práce. "Demonstrujeme. Někdy nás přijde stovka, jindy dva tisíce," vysvětluje Manuel Alexandre, šéf organizace.

Před rokem blokovali příjezd k jednání summitu Africké unie, před několika týdny obsadili parlament. Někdy je rozhání policie gumovými projektily, jindy jim politici slíbí vyplacení peněz. To málo, co si z Německa přivezli, už museli většinou rozprodat.

Překvapivě dobré znalosti němčiny uplatnili doma spíš výjimečně. Mnohem častěji se po návratu setkávali s nedůvěrou a záští. Okolí je považovalo za zlatokopy, kterým se v obtížných časech občanské války vedlo dobře a domohli se k cizině k bohatství.

Kam zmizely milióny?

"Nejsme žádní žebráci, ale poškození. Když vláda tvrdí, že nám už vyplatila deset miliónů dolarů (asi 260 miliónů korun), tak lže," řekl Muhai německému velvyslanci Ulfu Dieteru Klemmovi, který se ujal role zprostředkovatele.

Podle berlínského ministerstva zahraničí NDR zaplatila Mosambiku 74 miliónů dolarů (1,9 miliardy korun) na mzdách a 19 miliónů dolarů (494 miliónů korun) na sociálních dávkách.

Dalších 46 miliónů dolarů (1,2 miliardy korun) dostalo Maputo po roce 1990 jako odškodné pro zaměstnance zkrachovalých východoněmeckých kombinátů.

Přestože nemají M-Ossies v ruce nic konkrétního, jsou s akcí na ambasádě spokojeni. "Skončilo to právě včas. Většinou nám už docházely baterie v mobilech a na náhradní jsme nepomysleli," svěřil se se smíchem Muhai.