Prokuratura zahájila vyšetřování v roce 2012 poté, co obdržela tip od belgické kontrarozvědky. Té se podařilo minulost páru, který týdeník označuje jen iniciálami M. E. a I. R., částečně zmapovat.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Zatímco většina agentů zahraničních služeb používá klasická krytí diplomata, novináře či studenta na výměnném pobytu, takže je poměrně snadno odhalí domácí kontrarozvědky, ruské tajné služby po desetiletí používají i tzv. ilegály, píše týdeník.

Ti žijí pod falešnou identitou a mohou v cílové zemi působit mnoho let. Na konstruování legend, které ilegálům pomáhají zakořenit v zahraničí, se specializuje tzv. Linie N ruské zahraniční rozvědky SVR.

Přípravy trvaly celá desetiletí

To byl také případ M. E. a I. R. V první fázi už od 60. let tajné služby v evropských a latinskoamerických zemích shromažďovaly i pomocí úplatků falešné doklady jako rodné a oddací listy, které pak byly ve druhé fázi počátkem 90. let předloženy belgickým konzulátům, aby jejich údajní držitelé mohli získat skutečné občanství.

M. E. má v pasu jako místo narození Artigas v severní Uruguayi, otet byl údajně Belgič, matka Britka.

Identitu špiónovy matky ale tajné služby ukradly britské dívce, jež zemřela, píše MO, podle nějž je používání identit zemřelých dětí častou praxí – ty totiž po sobě zanechaly minimum stop. Do uruguayské matriky byl M. E. zapsán poté, co místní úředník přijal úplatek.

Podobně byla vytvořena také identita I. R., jež se údajně narodila v ekvádorském Ambatu. Údajný otec byl opět Belgičan, matka Ekvádorka.

Občanství oba ruští agenti získali mezi lety 1990–92. Umožnily to belgické zákony, podle nichž plnoletí cizinci mohou získat belgický pas, pokud mají jednoho z rodičů z Belgie. To oba Rusové díky falešné identitě splňovali.

M. E. zažádal o pas na konzulátu v Římě, I. R. na zastupitelském úřadu v marocké Casablance. Vyšetřování podle MO ukázalo, že konzul v Maroku, který teď žije v domově důchodců, vzal úplatek. Diplomat z Říma mezitím zemřel, a jeho motivace pro spolupráci s Rusy je tak nejasná.

Co s dětmi?

S novou identitou a belgickým občanství se M. E. a I. R. vydali do Belgie. Nahrálo jim i to, že neměli „typicky slovanský vzhled“, píše týdeník. Žili zde léta odděleně a až na podzim 2000 v Ixelles uzavřeli sňatek. Později se odstěhovali do Itálie, kde jejich stopa končí. Případem se proto zabývají také italské úřady.

Jakými rozvědnými aktivitami se měli ilegálové zabývat, týdeník neuvádí. Poukazuje ale na podobný případ z Německa, kde v roce 2011 zadrželi podobný manželský pár, Andrease a Heidrun Anschlagovy, kteří disponovali rakouskými pasy s místem narození v Latinské Americe.

„Díky své legendě a tomu, že mohou skrývat svou pravou identitu, mohou nerušeně získávat přístup k informacím, aniž by je neustále sledovala kontrarozvědka,“ cituje MO z německého rozsudku.

Kromě trestního rozměru má případ i administrativní rovinu, upozorňuje MO. Jména agentů musejí být vyškrtnuta z registru obyvatel. Problém ale nastává v případě dětí, které se páru narodily – těm už belgické občanství odebrat nelze.