Ale když máte k ruce partu nadšených italských ženistů, tak lze vojenský most postavit i v rekordním čase.

Přesvědčili se o tom dva olomoučtí ženisté a zkušení stavaři – nadporučík Dalibor Coufal a rotmistr Miroslav Tůma –, kteří přijeli do Bangui, hlavního města Středoafrické republiky, stavbu provizorního mostu řídit. A Coufal se svěřil Právu, s čím se potýkali.

Dar české vlády

Muslimskou a křesťanskou část města tu rozděluje kanál, ve kterém kromě období dešťů teče spíše potok než řeka. Dříve tu stával betonový most, který byl starý a nevydržel velice intenzivní provoz.

Místní vláda sice začala stavět nový betonový most, ale to bude trvat několik měsíců. Evropská unie, jejíž jednotky tady pomáhají nastolit klid, proto požádala Česko, zda by místním nedarovala jeden provizorní vojenský most. Česká vláda souhlasila a do Bangui most poslala.

Za ním na začátku ledna přicestovali i dva čeští vojáci. Jejich úkolem bylo naučit italské vojáky postavit most za jediný den, ačkoli normálně jim to trvá tři dny.
„Kvůli bezpečnostní situaci a také, aby nikdo nerozkradl materiál, jsme se rozhodli, že ho postavíme během jednoho dne,“ popsal rozhodnutí Coufal.

Italští kolegové neměli podle něj velký problém se s mostem československé výroby za pár dnů seznámit. „Čekal jsem cokoli, ale byl jsem velice příjemně překvapený, protože ti kluci byli zapálení do práce a všechno šlo hladce,“ dodal nadporučík.

Most darovaný Českou republikou

Most darovaný Českou republikou

FOTO: Armáda ČR

Po pár dnech trénování dopravili z půl hodiny vzdálené vojenské základny díly na místo. Se stavbou začali za úsvitu a za čtrnáct hodin byl most Anežky České, jak ho pojmenovali čeští školáci, hotový.

Původně měl být dlouhý 24 metrů a původní informace, že je potřeba přemostit 19metrový kanál, se ukázala jako nesprávná. Na místě totiž naměřili, že má kanál 13 metrů. „Proto jsme se operativně rozhodli, že most zkrátíme na šest polí a bude mít jen 18 metrů,“ uvedl Coufal.

Konstrukce mostu

Konstrukce mostu

FOTO: Armáda ČR

Nakonec se to ukázalo jako výhoda, protože zbylý materiál mohli využít na stavbu nájezdových ramp, které by bylo jinak složité zbudovat.

Středoafrická republika je již delší dobu v občanské válce, bojují tu spolu muslimové a křesťané o to, kdo bude mít větší vliv na vládu země.

Podle Coufala se minulý rok situace v zemi zlepšila, ale přesto byli některým místním trnem v oku.

Zloděje chytili sami místní

Dokonce jeden den se k nim přiblížila parta chlapů s mačetami, ale když se jim postavilo několik francouzských vojáků, kteří stavbu mostu hlídali, rychle utekli.
Většina lidí ale stavbu mostu přivítala, jednu noc dokonce lapili zloděje, který tu kradl prkna, která tu jsou velmi cenná.

„Místní ho ale po padesáti metrech chytili a vypořádali se s ním po svém. To pro nás byla dobrá zpráva, protože jsme viděli, že o most stojí a že si ho ochrání,“ poznamenal ženista.

Bangui má asi tři čtvrtě miliónu obyvatel, většina z nich podle Coufala žije v primitivních podmínkách. „Přišlo mi, jako bych se vrátil do středověku. Žádné budovy, pouze přístřešky z hliněných cihel a plechů. Neexistuje elektřina, vodovod ani kanalizace,“ řekl.

V celé zemi není železnice, aut jen poskrovnu, všichni jezdí hlavně na motorkách. Podle Coufala šlo o skvělou zkušenost. Dozvěděli se například, jaké rituály mají ženisté v jiných armádách, když dostaví most. Italové hromadně na novém mostě dělají kliky do té doby, než vydrží ten nejlepší.

Pivo místo kliků

„Když to viděl německý plukovník, tak řekl, že mají jinou tradici. Odešel a za chvíli se vrátil se čtyřmi basami piv, která rozdal hlavně místním,“ dodal nadporučík. Z Afriky se oba čeští ženisté v pořádku vrátili toto pondělí.