Voleský se na štrasburský soud obrátil v roce 1999. O syna se tehdy soudil s manželkou, s níž byl v rozvodovém řízení.

České soudy sice rozhodly, že syna může pravidelně vídat, žena mu to ale prý nikdy neumožnila. Další řízení se neúměrně vlekla.

Štrasburk dnes uznal, že ČR porušila Evropskou úmluvu v bodě týkajícím se právě délky řízení - projednání případu trvalo osm let a pět měsíců.

Naopak neuznal, že by Česko porušilo jeho právo na respektování soukromého a rodinného života kvůli tomu, že syna roky nemohl vídat.

V zájmu dítěte

Podle rozsudku ze Štrasburku ale nelze tvrdit, že by české úřady nepřijaly přiměřená donucovací opatření, která by zajistila dostatečný styk žalobce se synem.

Zájem dítěte, který je prvořadý, jim totiž zabraňoval jít v těchto opatřeních dál, protože ta by pak mohla mít opačný než zamýšlený účinek.

Za těchto okolností došel soud k závěru, že článek týkající se respektování rodinného života nebyl porušen.

Voleský po ČR požadoval odškodnění za morální újmy 225 tisíc eur (asi 7,2 mil. Kč) a jako náhrady za soudní výlohy chtěl 11 080 eur (asi 355 tis. Kč).

Další žaloby

Na soud ve Štrasburku se obrátilo více otců, kterým české úřady nedokázaly zajistit kontakt s jejich dětmi. Po ČR žádají odškodnění 1000 eur (zhruba 32 tis. Kč) za každý měsíc, který nemohli strávit se svým synem či dcerou. [celá zpráva]