Do pozdního pátečního večera pilovali v Bruselu velvyslanci 26 členských zemí návrh usnesení o pomoci Iráku. Bezprostředním podnětem k tomu byl nedávný dopis s žádostí o pomoc budoucího iráckého premiéra Ijáda Alávího, zjevně koordinovaný s Washingtonem.

Výsledkem diplomatického úsilí však byla podle BBC zatím jen abstraktní formulace a to nejtěžší v pondělí summit čeká - dohodnout rozsah a konkrétní podobu přímé angažovanosti NATO v zemi zmítané sílícími teroristickými útoky.

Prezident Bush po sobotním summitu s lídry EU sice prohlásil, že NATO má kapacity a odpovědnost pomoci Iráku, avšak situace není zdaleka tak snadná. Staví naopak před těžké dilema většinu Evropanů i Kanadu, jejíž premiér Paul Martin do Istanbulu navíc nepřijel kvůli pondělním volbám v zemi. V rámci NATO totiž už převzali úkol pacifikovat Afghánistán, což je samo o sobě velké sousto.

Evropanům se příliš nechce

Evropa a Kanada k afghánské misi namáhavě vyčleňují omezené kapacity. Nepřejí si, aby USA v Iráku neuspěly, ale nadále tamní situaci vnímají jako více méně americkou válku vzhledem k okolnostem, za níž ji Washington s Londýnem spustily - bez mandátu OSN a jako preventivní úder proti "smrtelnému nebezpečí", které se neprokázalo.

Spojenci, u nichž Bush kvůli tomu není v přílišné oblibě, navíc vědí, že před listopadovými volbami potřebuje voličům dokázat, že s ním táhnou za jeden provaz. Zejména když krátce před Istanbulem průzkumy poprvé ukázaly, že podle většiny Američanů neměly USA do Iráku vůbec jít.

Bush má nicméně v rukávu žádost o pomoc Alávího, který převezme v Bagdádu premiérské křeslo v noci na čtvrtek, a také dřívější prohlášení šéfa NATO Nizozemce Jaapa Hoopa de Scheffera, podle něhož k takové žádosti se nemohou spojenci obrátit zády.

Je pravděpodobné, že určitá forma kompromisu se v pondělí v Istanbulu najde v zájmu zachování dobrých vztahů Evropy s USA. Bush musel hodně slevit. Jeho původním záměrem bylo, aby mu spojenci ulehčili válečné břemeno, vyslali do Iráku víc vojsk a aby NATO převzalo po Polsku velení jednoho ze tří sektorů.

Proti tomu bylo i Česko. "V mandátu delegace není, že bychom tuto myšlenku podporovali," prohlásil koncem května premiér Špidla. "Nemyslím si, že je posláním NATO intervenovat v Iráku," řekl před dvěma týdny na summitu zemí G8 francouzský prezident Jacques Chirac.

V Iráku, z něhož invaze udělala frontu zuřivého střetu s nejrůznějšími oddíly teroristů, kteří začali do země infiltrovat, nemají spojenci chuť ztrácet své vojáky ani prostředky.

Generální tajemník NATO Nizozemec Jaap de Hoop Scheffer ještě v březnu připouštěl, že "by Aliance mohla převzít určitou část stabilizačních sil", protože v zemi má samostatně své kontingenty 16 spojeneckých zemí, ale v projevech před summitem už o tom nehovořil. 

Hledají se kapacity pro Afghánistán

Vyčlenění kapacit pro rozšíření mezinárodní stabilizační mise ISAF v Kábulu, kterou Aliance převzala loni v srpnu a chce ji prostřednictvím tzv. provinčních rekonstrukčních týmů rozšiřovat do provincií, bude dalším hlavním tématem summitu.

K nynějším 6500 vojáků ze třiceti zemí potřebuje mise přidat další tři tisíce a také techniku včetně letecké, upozornil politický zástupce NATO v Afghánistánu Turek Hikmet Cetin.

"Situace není ideální," konstatoval Hoop de Scheffer a se summitem spojil naději, že zásadně změní situaci, kdy se přijme politické rozhodnutí podniknout misi a pak musí obcházet, jak řekl, jednotlivé vlády a namáhavě žádat o vyčlenění příslušných sil.

"Bez našich vojenských kapacit Afghánistán riskuje, že se vrátí pod botu Tálibánu a opět se stane útočištěm al-Kajdá. Krátce - abych citoval Kofi Annana (šéfa OSN) - diplomacie funguje lépe, je-li podpořena věrohodnou vojenskou silou," řekl Hoop de Scheffer a zdůraznil: "Musíme zajistit, že naše prostředky budou odpovídat našim ambicím. Žádná jiná volba jednoduše neexistuje." V agendě summitu je rovněž ukončit operaci SFOR v Bosně a Hercegovině.