Je-li tato teze vyřčena palestinskými činiteli, nenachází ve světovém tisku větší odezvu. Nyní s ní ale přišli bývalí vysocí představitelé izraelských tajných služeb a v židovském státě se rozhořela nová bitva o důvěryhodnost zpravodajců.

Rozbuškou, která už kromě médií zasáhla i parlament a vládní úřadovny, se stala tvrzení bývalého šéfa vojenské rozvědky z let 1998 - 2001 Amose Malky.

Právě v té době vypuklo další palestinské povstání a Arafat se stal synonymem neochoty přistoupit na mírové uspořádání a snahy o zničení židovského státu.

Malka přitom tvrdí, že takový dojem u politiků i veřejnosti byl vyvolán cíleně s pomocí vědomého překrucování, neboť ve skutečnosti tomu nenasvědčovaly žádné rozbory jeho analytiků.

"Záměrná démonizace" palestinského vůdce

Podle Malky má na zkreslení Arafatova obrazu hlavní podíl generál Amos Gilad, dnešní šéf bezpečnostního odboru ministerstva obrany, který tehdy vedl analytiky vojenské špionáže a byl tedy Malkový podřízeným.

"Bylo prokázáno, že Arafat preferuje diplomatický proces a učiní vše pro jeho prosazení. A že k násilí se uchýlí teprve když se dostane do slepé uličky - a to jen proto, aby se z ní dostal," tvrdí Malka.

"Pokud Gilad říká, že stanovisko vojenské rozvědky znělo, že Arafat dohodu nechtěl, pak překrucuje skutečnost. Rozvědka totiž došla k tomu, že Arafatova flexibilita je sice omezená, avšak dohody s ním dosáhnout lze."

Malka, kterého nyní podporuje i bývalý ředitel vnitřní tajné služby Šin Bet Ami Ajalon, penzionovaný šéf palestinské sekce vojenské rozvědky (v inkriminované době tedy Giladův podřízený) Efraim Lavie a část levicových politiků, dokládá svá tvrzení mj. otázkou uprchlíků.

Arafat prý připouští kompromis k uprchlíkům

Podle "jestřábů", k nimž kromě Gilada už tehdy patřil i dnešní ministr obrany (dříve náčelník generálního štábu) Šaul Mofaz, chce Arafat Izrael zničit mj. demografickou zbraní - tedy zvrácením poměrů Židů a Arabů v zemi.

Když však v červnu 1999 palestinský představitel Asad Abid ar-Rahmán vypracoval stanovisko trvající na návratu všech uprchlíků, Giladovi lidé dokument ve své zprávě shledali "natolik rigidním, že i zbytek palestinského vedení ho považuje za nerealistický".

"Dokonce i ti, kteří k této otázce zaujímají krajní postoj, včetně Arafata, připouštějí, že pokud Izrael v principu uzná právo na návrat uprchlíků, jeho naplnění bude částečné a omezené," připustil Giladův tým Arafatovu "umírněnost", ačkoli později politikům tvrdil, že palestinský vůdce je i v této věci nepřekonatelnou překážkou.

Generál ignoroval písemné analýzy

Uměle vytvořené teze podle Ha"arecu "pronikly do každé izraelské domácnosti" a dnes již jsou brané jako daná skutečnost. Malkou odstartovaný pokus prokázat údajné zkreslování analytických poznatků proto dnes sahá do nejvyšších pater politiky.

Proti Malkovu tvrzení, že o Arafatově radikalismu nebyla vypracována jediná písemnost, se Gilad v Ha´arecu hájil tím, že "politici nečtou", a ovlivnily je proto jeho ústní referáty.

V rozhovoru pro list Jediot Achronot pak dodal, že svá stanoviska předkládal velmi transparentně. "Překrucování pravdy by se téměř rovnalo zločinu a mí kritici tedy měli už tehdy okamžitě podat stížnost a mělo být zahájeno vyšetřování".

Jde o politický útok levice?

Ministr Mofaz v neděli na zasedání vlády prohlásil, že Gilad měl právo vyjádřit své hypotézy i přesto, že neladily s názory jeho nadřízeného. "Dodával precizní hodnocení palestinské situace. A nevzpomínám si, že by Malka měl výrazně odlišné názory."

Ministr spravedlnosti za centristickou stranu Šinuj Tommy Lapid vidí za celou kauzou politický tah opozice. "Jedná se o útok pocházející z levice a jde o snahu podkopat Giladovy správné vývody."

Aféra o hodnocení Arafata přišla jen pár měsíců poté, co na izraelské zpravodajce padla jiná blamáž - parlamentní komisí potvrzený fakt, že to byli i oni, kdo Saddámu Husajnovi chybně připisoval existující zbraně hromadného ničení.