Lednové volby skončily drtivým vítězstvím pravicového bloku Likud, který má rovnou třetinu ze 120 křesel parlamentu. Šéf Likudu Šaron sice usiloval o vytvoření široké pravolevé vlády za účasti Strany práce, jež ve volbách utrpěla těžký debakl, šéf labouristů Amram Micna ale přes odpor části spolustraníků odmítl do koalice vstoupit.

Šaronova pestrá koalice

V Šaronově spojenectví zastoupeném celkem 68 poslanci tak jsou vedle Likudu liberální antiklerikální strana Šinuj (15 mandátů), Národní náboženská strana (NRP, šest poslanců) opírající se hlavně o sionistické osadníky na palestinských územích a extremistická nacionalistická Národní jednota (sedm míst).

Netanjahu má dostat finance

Dramatickému sestavování vlády dominovaly otazníky kolem dosavadního ministra zahraničí Benjamina Netanjahua (Likud). Například magazín The Jerusalem Report napsal, že pokud jej Šaron nenechá na svém místě, bude se to rovnat Netanjahuovu vyhazovu.

Šaron ale právě toto svému největšímu vnitrostranickému rivalovi učinil: ve středu diplomacii přidělil dosavadnímu nepříliš úspěšnému ministru financí Silvanu Šalomovi (který přitom počítal s odstavením z vlády), a Netanjahuovi nabídl finance. "Premiér považuje funkci ministra financí za současné situace za klíčovou a pan Netanjahu má talent, zkušenost a schopnosti zhostit se jí s velkým úspěchem," uvedl Šaronův úřad.

Šaron chce držet Netanjahua v lati

Podle zákulisních informací deníku The Jerusalem Post měl ale Šaron jinou motivaci než Netanjahuův talent: "Je velmi těžké stát se premiérem po šéfování ministerstvu financí," řekl nejmenovaný zdroj z premiérova okolí. "Teď bude schopen držet Netanjahua v lati," uvedl s odkazem na "Bibiho" premiérské ambice a rivalitu vůči o generaci staršímu Šaronovi. Druhou možností bylo, že Netanjahu post odmítne, jak to učinil před několika týdny, a pak by zůstal jen řadovým poslancem, což by rovněž hrálo Šaronovi do karet.

Netanjahu ministerstvo financí skutečně ve středu nejprve příkře odmítl. Později řekl, že jej přijme za určitých podmínek - mj. posílení kompetencí ministra financí, ale také přidělení pozice číslo 2 ve vládě: požadoval výkon premiérské funkce v případě Šaronovy nepřítomnosti v zemi.

Ve čtvrtek Netanjahu finance po částečném splnění svých požadavků na poslední chvíli vzal.

Olmert se spokojil s průmyslem

Dvojkou pro případ premiérova pobytu v zahraničí byl ale ustaven jiný silný muž Likudu, dlouholetý starosta Jeruzaléma Ehud Olmert. O něm média původně spekulovala jako o Netanjahuově nástupci v čele diplomacie, pak prý mu byly přislíbeny finance - sám Olmert s vidinou vysoké pozice opustil nejdůležitější radnici v zemi a podle listu Ha"arec hrozil, že nedostane-li ji, rezignuje i na poslanecký mandát.

Nakonec se ale ve čtvrtek spokojil s funkcí ministra průmyslu a obchodu, byť doprovázené příslušností k týmu pro vyjednávání s Palestinci a k užšímu kabinetu, který v Izraeli rozhoduje o zásadních operativních záležitostech, např. vojenských akcích proti Palestincům.

Spory a dohady se v Likudu nevedly o jediném ministrovi: Šaulu Mofazovi, který bude dál řídit obranu.

Kritika uvnitř Likudu přetrvává

Někteří Šaronovi vnitrostraničtí odpůrci premiérovi zazlívali, že v zájmu sestavování koalice a uspokojování požadavků jiných partnerů zapomněl na zájmy samotného Likudu. Jedním z argumentů byla aritmetika: do voleb měl Likud 19 poslanců a 10 míst ve vládě, dnes má mandátů 40 a vládních křesel "pouze" 14 z 23členného týmu (Šinuj pět, NRP a Národní jednota po dvou).

"Šaron opět prokázal, že Likud umí vyhrát volby, ale nikoli vládnout," posteskl si v pondělí vlivný člen ústředního výboru Likudu Uzi Cohen. Jiní likudovci Šaronovi zazlívají, že nechal stranou tradiční spojence z řad náboženských fundamentalistů.

Ve vládě zasedne např. Natan Šaransky, bývalý vůdce přistěhovalecké strany Jisrael Ba'alija, která krátce po volbách splynula s Likudem a pomohla mu tak ke dvěma křeslům. Zejména fundamentalistické náboženské strany Šas a Jednotný judaismus tóry tvrdí, že je Šaron hodil přes palubu, jen aby za cenu "zrady židovského charakteru země" do vlády dostal sekularistickou Šinuj. Premiér nadto vůdci Šinuje Josefu "Tomymu" Lapidovi přidělil ministerstvo spravedlnosti, a tím i velké slovo k obsazení rabínských soudů a také dohled nad rušením ministerstva pro náboženské záležitosti.