S dobrovolným životem v celibátu souhlasí 28 procent duchovních, vyplynulo dále z průzkumu, jejž absolvovalo 900 katolických kněží z různých částí Polska a jehož výsledek přinesl sobotní Dziennik Polski.

Zbývajících 19 procent duchovních buď nemělo na tento problém jednoznačný názor, nebo se k tomu odmítli vyjádřit.

Boží dar s rezervou

Přestože už nežijící papež Jan Pavel II. hned po usednutí na papežský stolec v roce 1978 vyhlásil, že „celibát je darem pocházejícím přímo od boha“, značná část polských katolických duchovních se k tomuto „daru“ postavila značně rezervovaně. Podle Baniaka až tři čtvrtiny katolických farářů udržují různé formy vztahů se ženami, a to od emotivních až po sexuální.

Množství duchovních má i přes celibát ženu a děti, s nimiž žijí v neformálním, obvykle utajovaném svazku. Způsobuje jim to trauma, avšak jejich sexuální pud či touha po rodině jsou silnější. Jejich nadřízení – biskupové – o tomto hříchu kněží vědí, ovšem veřejně se k němu nevyjadřují.

„Z průzkumu vyplynulo, že děti má přibližně čtvrtina z katolických duchovních, kteří udržují sexuální vztahy s ženami, což je 10 až 15 procent z celkového počtu téměř 29 tisíc kněží a šesti tisíc mnichů,“ zdůraznil Baniak.

Dobře placená práce

Podle tohoto známého sociologa, který se dlouhodobě zaobírá otázkou celibátu, je většině studentů katolických seminářů úplně jedno, zda celibát existuje či nikoli. Při odchodu na bohoslovecká studia už totiž stejně vědí, že ho nebudou dodržovat.

„Kněžími se nerozhodli být ani tak z náboženského přesvědčení, jako spíš z prestižních důvodů, když počítají s lehkou, atraktivní a dobře placenou prací, při níž nikdy nehrozí nezaměstnanost,“ zdůraznil Baniak.